Moravčíci spolu králi tomu velikú škodu činili, království jeho i jiné vlasti přátel jeho hubíce. Toho léta zajisté veliký strach a bázen na Čechy se říti, pro sílu těch jistých pohanuov a také jiných rozličných. Tehdy král Václav, s velikú sílú a mocí chtě múdře předjieti, kázal města zdí hraditi a klášter svaté Maří křížovničí konec města kázal dobře špihovati rozličnými potřebami, Pražský hrad proti těm nevěrníkóm dobře ohradivše. Jeptišky od svatého Jiří v městě jsú toho času bydlely kromě kláštera svého. Téhož léta toho měsíce října slovutný král Václav umřel jest a pohřeben u svatého Františka v tom klášteře, kterýžto s svú sestrú Agnežkú položil byl. Ten jistý král, po zvěři žena se v lese, větví oko sobě vymrštil i sluol proto časuov svých Slepooký, kraloval jest v zemi šťastně XXIV. let a osm měsícuov. To když se tak stalo, syn jeho Přemysl dědicem jsa, z Rakús se vrátil toho měsíce dubna, vstúpil na království otce svého poctivě. Téhož léta toho měsíce dubna zdvíhán jest svatý Petr, mučedlník zákona predikátoruov. Téhož léta toho měsíce listopada svátost svatého Stanislava jest přinesena a s procesí v Pražském kostele slavně přijata.
Přemysl, syn krále Václavuov, léta Božieho M. CCLIIII., přijem kříž s množstvím pánuov velikých z Čech, z Moravy i z Rakús, proti pruzským i jiným nevěrným vtrhl jest, bojovati chtě. Zatím pak mezi Uherským a mezi ním pokoj byl. Pojednou zdvihl se do Prus a tu u Vratislavi Vánoce okvasil, k němužto tu bramburský vejvoda přijel i jeli spolu do Prus. Toho léta Inocencius papež umřel, na jehožto místo Alexander vstúpil.
Vilém, král říský, když v Německých byl na vojně a na Froji, jest zabit léta Božieho M. CCLV.
O boji knížete Přemysla s Prušany
Toho léta kníže Přemysl s Brumem, biskupem olomútským a s markrabím bramburským, do Prus mocně vtrhše, nepřátelsky jsú ji poplenili a mnoho zbili, ani malému, ani velikému neodpustili jsú. Mocnější pak a větší Prusi tak, jakož tomu věříme, Božím strachem ohromeni jsúce, slyšíce takovú slovutnost knížete českého jména, se vší pokorú přišli jsú před něho i s životy i sbožím, dávajíce se jemu, kteréžto když Přemysl dobrotivě přijal na milost, rozličnými radami i návody ke křtu svatému je pobízeje. Tehdy dvě vejvodě pruské Berun, biskup olomútský, křtil jest a přezděl jednomu jméno své Otakarus, druhého křtil markrabě moravský i také přezděl jemu své jméno. Mnozí pak páni jiné pokřtivše, své jména jsú jim dávali a v své rúcho drahé je obláčeli. Odtavad pak jeda Přemysl, slovutné kníže české, s oné strany vody, jiežto Pregr říkají, k jedné huoře přijev, hrad a město založil jest i učinil tu kostel a stolici biskupovu na čest svatému Vojtěchu, kterýžto od Prušanuov umučen jest byl, i nazval to biskupství sabimienské biskupství. A tak po tom účinku, když se to tak stalo, to jisté město Šinyšperk se vší tu vlastí sabienskú, když koli proti pohanóm táhnú, některé pobití to město s maršálkem pražským českého krále korúhev nesúce, přední první špic drží proti nepřátelóm na svědectví toho účinku českého krále, korúhev nesúce. Druhé město odtud nedaleko Berum, olomúctský biskup, s pomocí královú udělal jest. A tak od svého jména přezděl jemu Brumšperk, kterémuž toliko řečeno jest Hora Brumova, a tak po potvrzení viery svaté a rozšířené také tu biskupovu stolici udělal. Také král mnoho tvrzí dobrých na obranu a na útočiště věrným jest ustavil. To všecko stvrdil a zpósobil a sliby i rukojemství od nich přijal, aby k své nešlechetnosti zase se nenavracovali, poručiv tu zemi křížovníkóm, celé léto tu byv, šťastně se všemi se domuov vrátil.
