vstřieci, aby jemu vtrhnúti nedali. A jsám král po lovích kratochvílil. To Rudolfus uslyšev, proměnil svouj úmysl, a tak s jedné strany Dunaje přitrhl jest k Rakúsóm a tu města, vsi i kláštery rozličné zebral a s tím tak až k Linci, tak řečenému městu, přijel a tu své stany jest rozbil. To Otakar uslyšev, přikázal svým, ješto k Teplé vythli byli, aby jakž najspieš mohú, k Drozďovicóm přitáhli, kteřížto chutně skrze Plzeňsko a Bechyňsko jedúce, po lesích sem i tam blúdíce, mnohú jsú práci měli, až jsú i k tomu městu přijeli. A tak stavivše se na mezech země vlastí těch a je osobivše, i na šíř, i na dél své stany za čtyři míle rozbili. A již král Otakar s svými byl, Rudolf své stany Dunaje s druhé strany rozbil byl podlé Lince. A když sedm nedělí tak stáli, uzřevše s obú stranú, že pokrmu lidem i koňóm se nedostává, příměří jsú mezi sebú učinili a o smlúvu rok vzali na tom ostrově, jemuž Lamberk říkají, a tak sú se tu přátelsky smluvili. A tak syn Václav Otakaruov dceru Rudolfovu měl pojíti a syn Rudolfuov dceru Otakarovu. A tak ty jisté svatby před biskupy a před pány mnohými přísahami a listy jsú stvrzeny. Tehdy Otakar to sjednání a zatvrzení Rudolfovi k jeho prosbě radú zlú pro naději jako větší milosti pět korúhví vzdal jemu a na znamení pokory naděje se, že by jemu zase vrátil. To on jako pro čest učinil byl. Zatím pak Rudolf, svými poradiv se, Otakarovi jedno dvě korúhve vrátil, českú a moravskú a jiné sobě ostavil řka, že by jemu těch zemí potřebí bylo. Ale potom, když by se rozmohl v panování, že by jemu je vrátiti chtěl, slíbil jest. S tiem pak s jednání domuov se vrátil. Toho léta Vítkovci,s velikým množstvím lidí odstúpivše od krále pryč, v zemi české klášteruom mnoho zlého i chudým lidem učinili jsú, jenž král to pak mlče zminul, nebo jemu jich pomoci bylo třeba času. A podnes ten rod vždy řádu řádně činíce, s cizozemci zrady kují a jednají a jižť jsú tito všem řadám vrch dolili, neb jsú Rožmberci to tito Vítkovci.
Otakar svú dceru dal do kláštera
Zářé toho měsíce léta Páně M. CCLXXVII. král Otakar, chtě svú dceru raději Bohu nežli člověku dáti, tu, kterúž syn Rudolfuov měl mieti, v klášter svatého Františka s desíti jinými panami dal jest. To když [se]text doplněný editorem tak stalo, návodem některých svých rádcí Otakar s svými listy i posly proti Rudolfovi nepřízen jest pozdvihl.
Otakar král český pozdvihl boje proti řískému
Otakar želeje, že té země byl vzdal, léta Božího M. CCLXXVIII., úsilen a naveden jsa od svých některých, lstivě zase je umyslil mieti a nebo svuoj život za to dáti. Tehdy vojsko shromáždiv, vtrhl jest do Rakús, a tak ohněm i plením zahubil jest. S tím tak z krajiny lanenské hnuv se, několiko dnuov stál na poli. A potom do Drozďovic na to miesto přijev, tu jest své stany rozbil. Zvěděv to Rudolf, s svým vojskem přes Dunaj jest přejel a na moravských mezech se posadil s vojskem. Již také Otakar přijel byl na jednu huoru v lese blízko od té vody Moravy, o říském králi nic nevěda. Tehdy Říský návodem toho nectného a nevěrného Miloty poslal špehéře, kterak jest tam, nebo ten jistý Milota ohavný a nešlechetný proti králi kterakýs hněv divný v srdci svém držíše, ano jeho král po vší Moravě pánem a zprávcí učinil byl. Takž pak když den ode dne špehéři přípravú toho Miloty řádného uzřel, že král Otakar s svými ubezpečil se a samé svými pojistil, přiblížil se ihned a rychlostí vojsko obklíčil. Král Otakar, vida vojsko veliké Říského a znamenav, že mnohé zrady nešlechetné v tom staly sú, z nich předtím vystříhán byl od říského krále proto, že na jeho dvoře zchován byl, na to nepodbav nic, své jest vojsko zjednal.
