Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<939495–96979899100101102>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[98]číslo strany tiskut. 34, 12; nejisté a tajné zjevil si incerta et occulta t. 50, 8; ač by veliké mluvil magna t. 54, 13.

Zřídka bývá tu i v češtině plur.; na př.:

ta znamenána jsú haec signata sunt ŽWittb. Deut. 34; ač v těchto život in talibus vita t. Ezech. 16; již všecka dokonána jsú EvOl. 265ᵃ.

Neobratností překladatelskou se tu vyskýtá zvláštní výšin; na př.: liud, jemuž toto sú cui haec sunt ŽKl. 143, 15.

Viz v § 147 č. 5 b.

4. Při zdvořilém oslovování bývá pošinutí do plur., ale bývá tu zpravidla i pošinutí osoby. Srov. v § 160.

5. Singulár bývá, když předmětů několik je distributivně rozloženo po jednom. Na př.:

když Nero chtěl apoštoloma život otjieti Pass. 309; oběma hlava sťata t. 455; tepú jě a v svatú tvář jim plijí t. 305; proti její (t. jich dvou, m. své) vuoli oba zdráva bysta t. 591; (kopí) z jich srdce krve utočie AlxV. 1517; ktož rádi tancují, své tělo ofěrují diáblu Hrad. 96ᵇ; (dej, bože) v tom život náš konati Kunh. 151ᵃ; úžěst jim z jich srdcě minu Vít. 38ᵃ; vecě jim Ježúš: nesmucuj sě vaše srdce ani strachuj Drk. 157ᵇ; po naší to vůli bude Konáč (1547) 89ᵃ; musí být po naší vóli Prostopr. 23ᵃ; dravci mají ohnutý zobák Us. nč.; moji bratři mají čisté svědomí Us. nč.

Jindy tu bývá du. nebo plur.; srov. § 145 č. 3 a 147 č. 13.

6. Singulár bývá za plurál (duál) dostávaje význam kollektivni; na př.:

žito má pěkný kłas BartD. 1, 163; réž má pěkné zrno t.; na poli mám pěkný strom t.; trnky majú málo pupenca t.; bukvú a žałudem prasata sa dobře vypasú t.; děłał cihłu t. (laš.); skládali sme uhel t. (slc., laš.); idu vařit grumbír t. (= brambory, v Polešovicích); –

má černé oko, má černý vous, vlas Us.

Duál. [7] Srov. Pelikán: O duale v češtině, v programmu Královéhradeckém 1888; Miklosich IV, 37 sl.; K. Novák, O duále ve spisech Husových, v Lfil. 1893.)

Duál má svůj původ ve zvláště živém pozorování, psychologickém pojímání; mnoho je věcí, které se vyskytují dvojmo, na př.: dvě ruce, dvě nohy, muž a žena, bratr a sestra, já a ty. Pro takové případy vyvinula se zvláštní kategorie číslová, duál.

Prvotně užívalo se duálu všude, kde býti měl; časem myšlení se mění, stírá se rozdíl mezi duálem a plurálem a výraz čísla množného dostává zároveň platnost pro číslo dvojné. Tím výraz pro du. byl učiněn zbytečný, zanikal víc a více, až zanikl skoro docela. Nejprve se omezuje duál na věci párové, pak mizí i tam, kde jsou číslovky dva, oba, a konečně se

X
7 Srov. Pelikán: O duale v češtině, v programmu Královéhradeckém 1888; Miklosich IV, 37 sl.; K. Novák, O duále ve spisech Husových, v Lfil. 1893.
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 7 měsíci a 2 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).