[83]číslo strany tiskuných běžností plna jest“ ŠtítPař. 27ᵃ má druhá věta za podmět jméno pamět, které je dobyto z výrazu „v paměti“ věty první.
V souvětí (člověk) hněvá se, ktož jemu při těch věcech svědomí činí“ ChelčP. 154ᵇ dlužno rozuměti „když kto...“ m. ktož podle smyslu.
Častěji vyskýtá se tento anakoluth v případech, kde člen A dobývá se ze jména přídavného. Na př.: (vnadný sledník) stopy sě jelenie chopě vždy sě ho (t. j. jelena) drží po stopě AlxV. 2314; Adam pro milost ženskú s ní (t. j. ženou) jedl Kruml. 3ᵇ; z řebra mužského, kdyžto spal (t. j. muž)… tamt. 3ᵇ; vzali sú pak (bratří Josefovi) sukni jeho a ve krvi kozlíkové, kteréhož (t. j. kozlíka) byli zabili, (ji omočili) Pr. Gen. 37, 81; srdečnú žílu a jeho (t. j. srdce) mdlobu na pulsu poznáš LékB. 175ᵇ; ktož jste Boží bojovníci a zákona jeho (t. j. boha) PísTáb. (Mašek v Č. mus. fil. 1899, 94); ležal tři dni v hrobě, dal proklati tobě bok, ruce, noze obě pro spasení naše, bídné křestany z Kancionálu Habrovanského 1530 JirHymnol. 78; Erigena pojímá božstvo jako stálého účastníka v jevech přírodních, které jest jejím (t. j. přírody) zachovatelem a pánem Draper, Dějiny konfliktů (přel. J. Mokrý 1892), 157.
113. 1. Jiné příklady attrakce a anakoluthu viz ještě doleji, zejména při pádech, a v tvarosloví.
2. Attrakce i anakoluth jsou odchylky od náležité správnosti syntaktické. V jazyku spisovném dopouštějí se jen attrakce, pokud jsou v obyčeji; na př. před půl letem; – se sto zlatými, atd. Attrakce neobyčejné (na př. ve sklenici vodě místo ve sklenici vody atp.) a anakoluthy pokládají se za chyby.
Slovosled a větosled.
1. Slovosled.
114. Slovosled (pořádek slov) je v češtině dosti volný. Ale přece není tato volnost neobmezená. Usus zvolil někde pořádek určitý; ten je pak často různý podle vkusu časového a krajového.
Některých případů takových budou se týkati výklady v §§ následujících.[6] Srov.: Vodička v Lfil. 1876, 256 sl.; Bartoš, Skladba (1886), 146 sl.; Bartoš, Rukověť 96–106: Batrtoš, Nová Rukověť (1901), 132–139; Brus Matiční 1894, 330–335; E. Berneker, Die Wortfolge in den slavischen Sprachen (Berlin 1900). Výtah a referát Zubatého v Lfil. 1901, 129–134; A. Smíšek, Věstník čes. profess. XII (1905), 208–215 (o příklonkách).)
115. Přídavné jméno stává přede jménem, ke kterému jako přívlastek se táhne; na př. zelená louka, studená voda, stč. velika noc (nikdy noc velika, srovn. z toho nč. velikonoc), Český Brod, Německý Brod, Železný Brod atp.
![[83]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00091.jpg){kind=link}