Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<554555556557558559560561562>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[558]číslo strany tiskuchtěj kto neb nechtěj, vždyť v těle ostane nepřietel Štít. Op. 26; chtěj nebo nechtěj, musíš VšehJ. 337; chtěj nechtěj Us.; všichni chtějme nebo nechtějme inusime umříti Háj. Zikm. 473: (rytíř) polapiv ten kuoň chtějte nebo nechtějte na ň vsedl Křiž. 315; jsmy-li ť nepokorni, neposlúchaj, ale chtějmy nebo nechtějmy vždy nás tresktáním mysli (= imper.) spasiti Zrc. 7b. Kruml. 70b; což bys vol neb nevol učiniti musel Beck. 1, 348; selka vol nevol otevřela Kulda 2, 167 (odtud: volky nevolky); řězník lib kup lib nekupí, vždy f škodu učiní Hrad. 135a; nepřátelům božím, dař se jim podlé vůle jejich nebo nedař, všecko se ve zlé obrátí Br. Zikm. 473; zadní (bojovníci) je (přední) tlačili, tak že bezděčně, móžte neb nemóžte jíti musili Háj. 117b; (my řezníci) z dobytku vydělej neb prodělej (prodělej = nevydělej) dáváme (daň) WintObr. 2, 286 (z r. 1666); prosme my neb neprosme, vždy jeho (boží) vóle bude HusE. 1, 326; buď nebo nebuď VšehJ. 376; buď užitek nebo nebuď Dač. 2, 83; aby (vy) mi slíbili, zdař mi nebo nezdař, ať mi v tom vóle jest dána Solf. Výb. 2, 486; zaplaťte oni tobě neb nezaplaťte Blah. 253; sirotci z toho (svého dědictví), dostaň se neb nedostaň, dluh Anně zaplatiti sau povinni KolČČ. 285b (1559); tref se svědomie jejich nebo netref VšehK. 253b (shoduj se svědectví …); měj nebo neměj VšehJ. 28; jděte práva nebo nejděte, má … t. 151; koukej neb nekoukej, co mně už je do ni (do mé nejmilejší) Erb. Pís.; –

měj kolik chce poručníkuov VšehJ. 45; měj přátely jaké chce t. 25.

Imperativ bývá na místě indikativu; na př.: paní kurev jim (děvkám) nadá a neřikaj nic RokycKlem. 425b; nebožátko (chuďas) pojí chleba a pánu daj, af hoduje t. 239a; (bekyně) že světa nechaly aneb že onano pannu zuostala, v tom se zvelíčejí, marná chlúba je nadýmá, že žádný jim slova neříkaj; pakli díš, neopleveš se (neubráníš se Jg.) t. 291b; (čert) se okázal, chytil hospodského a pod’ s ním do pekla Kulda 2, 226; ale ftáča sa chitro na člověka premenilo a pod’ von dvermi Slc. pověsti Mikl. 4, 796; sotva že z izby nohu vyťahla, chlapci pod’ zrovna ku ohnisku t.; víš, co udělej Us. (podle J. Jakubce); já ti povím, co udělej t. (též). Srovn. § 30 b).

Sem hledí také také račte m. indik. ráčíte: na př.: račte mi oznámiti, jak se račte míti a dlouho-li račte v našem kraji zůstávati Čem. Zuz. 224; poněvadž sem nevěděla, kde račte zůstávati ZerKat. 5; soudím, že toho neračte bez příčiny činiti t. 38 a j. (často).

Na místě imperativu bývají výrazy jiné. Zejména:

indikativ praesentní prostý; na př.: nezabiješ! (v. § 345 č. 2 a, b); –

indikativ praesentni s nechaj, ati atp. (v. S týž č. 3); –

indikativ perfekta, na př. vzal to ďas! (v. § týž č. 2 c); – infinitiv, na př. mlčet! (v. § 358 č. 5); –

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 7 měsíci a 10 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).