Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<192021222324252627>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[23]číslo strany tiskuDoplněk může býti při slovese každém, činném (předmětném nebo podmětném), zvratném i trpném. Na př. doplňky rád, nerad, sám, vesel a j. mohou se vyskytovati skoro v každé větě: chodím – chodím rád, chodím nerad, chodím sám, chodím vesel… ; čítám – čítám rád cestopisy, čítám nerad cizí listy, čítám sám své zápisky…; ctnost se sama chválí atd.

I ve větě bězpodměté jest někdy doplněk. Na př.: k večeru rádo prší; – na dobrém poli samo roste. Doplněk je zde tvaru takového, jako kdyby věta měla podmět rodu středního čísla jednotného.

Doplněk je též při sponovém slovese jsem, jsi atd. Na př.: Bůh jest láska; – dům jest vystavěn; – můj bratr jest učitelem; – tato zahrada jest našeho souseda; – dům jest na spadnutí; – nemocný stařec jest na umření; – jsem po nemoci; – tvé tváře jsou jako růže.

Také při pomocném slovese jsem, jsi..., tedy ve větách „ty jsi řekl“, „on (jest) odpověděl“, „my jsme chváleni“ atp., jsou participia řekl, odpověděl, chváleni atd. vlastně doplňky. Ale obyčejně neodtrhujeme jich od slovesa určitého (jsem, jsi…), a mnohdy béřeme je za sloveso samo; v tom smyslu praví se na př., že ve větě „ty jsi řekl“ je sloveso jsi-řekl, ve větě „on odpověděl“ že je sloveso odpověděl, atd. Srov. § 7 a § 29 č. 3.

Kromě sloves bývá doplněk také při jménech přídavných i podstatných, která významem svým ho jsou schopna. Na př.:

a) při jm. přídavných (z participií utvořených): chlapec chodící bos,

– člověk narozený slepý, – mor zvaný hlíza; –

b) při jm. podstatných: zvoleni králem, – volba za krále.

Většinou však jména přídavná a podstatná významem svým nejsou

schopna, aby měla doplněk.

Doplněk při jméně podstatném má zároveň význam přívlastkový (viz § 56 č. 3).

1. Doplněk může býti výraz holý, na př.: Bůh jest věčný, mor zvaný hlíza; – nebo rozvitý, na př.: sen je soused smrti, učiněn jsem velikým boháčem, Bůh je svědkem všech snažností našich.

2. Doplňkem holým je zpravidla některé slovo sklonné, tedy jméno podstatné, přídavné (nebo participium), číslovka, zájmeno. Na př.: Bůh jest láska; bláznovství zůstává bláznovstvím; hvězdy jsou jasné; krása jest pomíjející; ty jsi řekl (viz nahoře § 37); jsme dva; jel jsem sám; chci zůstati váš; kéž bych byl tebou.

Někdy jest doplňkem holým výraz nesklonný. Bývá to:

infinitiv, na př.: loupiti není koupiti;

nebo nesklonný výraz jiný, na př.: nelze mi přijíti (=jest nelze, věta bezpodmětá, tedy nelze doplněk), – ten člověk je hr (v řeči obecné, = splašen, nakvašen).

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 8 měsíci a 10 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).