Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<181920212223242526>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[22]číslo strany tiskuKu předmětu vyjádřenému genitivem. Na př.: úřad nečiní člověka (gen.) svata, nebo svatého, nebo svatým (= člověka_svata...); – úřady nečiní lidí svatých, nebo svatými; – nechci tebe (gen.) míti svého soudce, nechci tebe míti svým soudcem, nechci tebe míti za svého soudce (= tebe_svého-soudce...)

Ku předmětu vyjádřenému dativem. Na př.: nelze mi býti veselu; – lépe jest tobě do života vejíti kulhavému nebo bezrukému.

Ku předmětu vyjádřenému pádem předložkovým. Na př.: smiluj se nade mnou hříšným.

Věty, kde doplněk táhne se ku předmětu, jsou vesměs toho způsobu, že se mohou přeměniti ve věty s doplňkem táhnoucím se ku podmětu. Na př.: ctnost činí člověka (předm.)_vzácným – ctností činí se člověk (podm.)_vzácným.

c) Doplněk táhne se k příslovečnému určení vyjádřenému pádem předložkovým; na př.: v těch šatech nechodil jsi dlouho v čistých. Rčení taková jsou hojná v nářečí císařovském; na př.: v tech šatech ani tře mňesice nechodił v dobréch; já sem v té kacabajce beła v samé, a tož mně beło moc zema: a proč be do té chałópke nestrčele toli peněz, aspoň se v ni nabudó v pěkné Jiří Malovaný v ČMatMor. XXIII, 36.

3. Hledajíce doplněk tážeme se otázkou sestrojenou z podmětu (když se doplněk táhne ku podmětu), anebo z podmětu a předmětu (když se doplněk táhne kn předmětu, anebo z podmětu a určení příslovečného (když se doplněk táhne k určení příslovečnému), a dále ze slovesa věty dané a z příslušných slov tázacích jaký, jak (ve smyslu = jaký), kdo n. co (= jaký), čí, jakého, koho ( jakého), jakým, kým n. čím (= jakým) atp. Na př.:

Bůh je věčný; otázka: jaký jest Bůh? odpověď (doplněk): věčný. –

Přemysl Otakar II. byl těla hrdinského; otázka: jaký byl Přemysl…? odpověď (doplněk): těla hrdinského. –

Chlapec chodí bos; otázka: jak (jaký) chodí chlapec? odpověď (doplněk): bos. –

Ctnost činí člověka vzácna, neb vzácného (n. vzácným); otázka: jakého (jakým) činí ctnost člověka? odpověď (doplněk): vzácna, n. vzácným. –

Bůh jest bez proměny; otázka: jaký jest Bůh? odpověď (doplněk): bez proměny. –

Tato zahrada jest našeho souseda; otázka: jaká (čí) je to zahrada? odpověď (doplněk): našeho souseda. –

V těch šatech nechodil jsi dlouho v čistých; otázka: v jakých šatech nechodil jsi dlouho? odpověď (doplněk): v čistých. – Atd.

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 18 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).