jsem je provedl v tomto vydání. Ale nechal jsem někdy rukopisné znění odchylné od znění v PřírMluvn., i tam, kde Gebauer poznámku nepřičinil. Tak na př. je definice singuláru v rukopise poněkud jiná než v PřírMluvn. (§ 410 č. 1). Pojal jsem do tohoto vydání (§ 141 č. 1) znění rukopisné. Gebauer totiž tento kus podrobně prohlížel, jak svědčí jeho rozmanité poznámky, a není-li tu definice změněna, domnívám se, že to není opominutí, nýbrž úmysl. Nebo na př. má PřírMluvn. v § 456 výklady o jménech a příslovcích původu zájmennėho a v § 457 o zájmenech souvztažných. V rukopise není o tom ani zmínky. I tu se držím rukopisu.
Znění rukopisné se někdy odlišuje od znění v universitních čteních. Užíval jsem záznamů, které mi laskavě půjčili pp. prof. dr. Al. Gregor a dr. St. Souček. Záznamy p. Součkovy jsou ze starší doby, záznamy p. Gregorovy z posledních let Gebauerových, a proto jsem přihlížel především k nim. Nemohu podle vlastni zkušenosti říci, jsou-li správné – přišel jsem na universitu až po smrti Gebauerově –, ale srovnáním s rukopisnou Skladbou jsem se přesvědčil, že jsou celkem dosti přesné. Usuzuji tedy z neshod mezi nimi a mezi rukopisem, že Gebauer leccos ve čteních jinak vykládal nebo jinak někdy roztřiďoval materiál. Na př. případy typu jest mě hanba jsou v rukopisné Skladbě jinde než ve čteních. Nebo ve čteních jsou hojné doklady na příjmení z Lún., v rukopise však není ani jediný doklad). Tu – a také jinde – se držím rukopisu.
3. Skladba není v rukopise veskrze tak hotova, že by bylo bývalo potřebí jen ji přepsati. Dotekl jsem se její nehotovosti již sub 1. a připomněl jsem, jak jsem si tu počínal. Ale jsou ještě jiné věci, o nichž se třeba zmíniti.
Dokladový materiál je zpravidla roztříděn jen zhruba, takže bylo potřebí roztříditi jej podrobně. Mnohdy to nebylo nesnadné, protože se třídění nabízelo podle formulace, definice příslušné otázky nebo podle Gebauerova rozvržení později do rukopisu vepsaného nebo přejatého z PřírMluvn. Někdy jsem však byl na pochybách, kam co zařaditi, protože se formulace na všechny případy nehodila; jeť formulace někdy starší, ale dokladů stále přibývalo. Kde mezi všeobecným výkladem a doklady byl rozdíl jen malý, vřadil jsem pochybné doklady do kategorií stanovených samým Gebauerem. Kde byl rozdíl větší, ponechal jsem definice a kategorie rukopisu, a ony odchylné příklady jsem uvedl zvláště, bez formulace. Připomínám, že sám Gebauer nebyl někdy rozhodnut,
