Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<563564565566567568569570571>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

tuto cestu za den,“ anebo b) „tážeš se mne, zdali bych vykonal tuto cestu za den.“ To jest: v otázce uvozené (nepřímé) zůstává týž způsob, jaký jest v otázce samostatné (přímé).

Mnohdy však má otázka uvozená kondicionál proti indikativu otázky samostatné; na př. ,,co mám učiniti?“ – a „pověz mi, co mám učiniti“ nebo „pověz mi, co bych měl učiniti.“

Některé příklady na kondicionál: otázal se, co by to bylo ChelčP. 70b; neviem, by kto vás pravú žádost k nebesóm jměl Túl. 33ᵃ; ptáu sa hospockého, esli by neveďéu o Zrzávce BartD. 1, 351.

γ) Uvozujeme větu, která sama o sobě je podmiňovací. Pravím na př.: „tuto cestu vykonal bych za den“ (= věta podmiňovací s kondicionálem) Touž větu pak uvozuji a pravím: „myslím, že bych vykonal…“ atp. To jest: ve větě podmiňovací kondicionál zůstává.

δ) Uvozujeme větu, která sama o sobě jest rozkazovací. Někdo mi na př. poroučí (nebo radí atd.) větou „vykonej tuto cestu za den“ (= věta rozkazovací, s imperativem), nebo větou „nechť vykonáš…“ (= vykonej.. .). Touž větu pak uvozuji a pravím: „poroučíš (nebo radíš atd), mi, abych tuto cestu vykonal za den.“ To jest: za imperativ věty samostatné rozkazovací je ve větě uvozené kondicionál.

Sem patří též věty závislé na výrazich rozkazu, bránění atp.; na př.: (Alexander) káza, by sě hotovali AlxV. 511; hřieši vaši bránie dobrému, aby k vám nepřišlo Alb. 61b.

Kondicionál klademe místo indikativu; výrok tím učiněný je skromnější, než výrok učiněný indikativem. Na př.: chtěl bych to právo nalézti, že by musil (zlý kovář) čtvernoh lézti Hrad. 132b; já bych myslil, že… Us.

Místo kondicionálu bývá indikativ (v. § 349 č. 4) a infinitiv (v. § 358 č. 5).

Rod děje slovesného a jeho výrazy.

Podle dějového rodu rozeznáváme slovesa činná (aktiva) a trpná (passiva).

K slovesům aktivním náležejí též slovesa zvratná (reflexiva), z nichž některá jsou tak zvaná slovesa střední (media).

Srov. § 338.

Zde pojednati jest zvláště a) o reflexivu a b) o passivu.

a) Reflexivum (medium).

Reflexiva jsou slovesa aktivní, při nichž děj z podmětu aktivního vycházející nese se dále a zastihuje předmět, jímž je podmět sám; na př.: myji se, každý přeje sobě nejvíce, přítel mluvil o sobě. Některá ze sloves

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 16 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).