307. Mimo.
1. Je vlastně adverbium, původem příbuzné s mi-, minúti. Význam příslovečný vidí se ve rčení: jíti mimo. Na př.: jestliže aneb já pominul bych jej (kámen), bera se k tobě, aneb ty šel by mimo si tu praeterieris Pražsk. Gen. 31, 52; jíti mimo Us. nč.; mimo pustichom praetermisimus GlossJer.
2. Příslovce mimo vzato pak za předložku.
Pojí se s akkusativem a znamenává předmět, jejž při činu nějakém míjím (místně, časově, pomyslně…), jenž jest mimo děj, bez něhož, proti jehož vůli se něco děje atpod. Na př.: chodiece mimo ň praetereuntes Koř. Mark. 15, 29; ktož mimo tě pojde praetereuntes MamA. 31ᵃ; král s nimi (Václav I. s Němci) mimo Žitavu na Tatary jide DalC. 82; mimo nižto (sťatou hlavu) jda jeden pastýř na svú ju sikolec vzdvihl Pass. 308; přěšli smy mimo oheň per ignem ŽWittb. 65, 12; když (ty) jdieše mimo púščiu cum transires in deserto t. 67, 8; či sem … jáz byl křivě súdě, mimo právo dary bera? AlxBM. 8, 18; mimo vše jest potřěbno ante omnia ŽKlem. Athan.; Maria … tě vzvoli mimo všechno v světě Hrad. 34ᵇ; jmějéše to knieže k lovu mimo všecko mysl hotovu AlxV. 726; v drahém rúše chodil mimo vše Otc. 196ᵇ; mimo ň (boha) … má mysl jiného nevolí Kat. v. 2690; mimo tě nechtieci sobě voliti jiného chotě t. v. 2289; mimo ňenž ničeho nezbylo t. v. 1776; mimo tvú moc jest tato věc ultra vires Mus. Ex. 18, 18; ustaviu toho mimo krále prae regibus ŽKlem. 88, 28; mimo to praeterea MamA. 33ᵃ, t. 33ᵇ; – svátého Jana Kristus miloval mimo svátého Petra ŠtítBud. 138; taj, činíš-li co (t. dobrých činů) mimo jiné t. 204; pak-li co máš mimo jiné, tiem si viece povinen bohu t. 199; jakož král má krásné rúcho mimo jiné, takéž má v svých mraviech mimo jiné zřědlen býti Šach. 274ᵇ; lidé … chtie býti ve cti mimo jiné Štít. uč. 89ᵇ; krásný byl mimo jiné Brig. 76; – mimo při kompt. (superl.): (Kristus) jest nad vší věcí pánem, mimo ňž mocnějšieho nenie Kat. v. 2390; mimo pět dní déle živ nebudeš Pass. 391; vlas prožluťalý a mimo jiné tenší solitoque subtilior Ol. Lev. 13, 30; (ten) jmá najvětší chválu mimo jiné Otc. 250ᵇ; srovn. v § 190 č. 1b a v § 191 č. 2.
Odchylkou bývá spojeno s genitivem; na př.: (Vršovice) zhubili sú mimo těch, kteří do Polska … utekli Pulk. 79ᵃ; mimo těch užitkóv MC. 86; mimo náboženství křesťanského Beck. 1, 6; mimo dvanácti článkův t. 1, 18 a j.; mimo našich oken teče voda skokem Suš. 277.
308. Na.)
Je předložka prvotná, z pův. nō, srov. ř. adv. ἄνω vzhůru.
Pojí se s akkusativem a lokálem.
I. 1. Akkusativ s na vyslovuje, na který předmět (kam?) děj nějaký
