bohatý, řiedký, krásný, starý, vysoký …. na čem (vztah při adjektivech): země bohatá na ovoci Mand. 83ᵃ; země plodná na všem ovoci t. 50ᵇ; postav řiedký na nitech Rychn.; spravedlný na všěch svých skutciech Ol. Bar. 2, 9; (žena) uzřiec jinú krásnú na vlasech, na tváři, závidí jí HusE. 1, 124; pyšný je přielišný na rúše, zpupný na chodě Kruml. 315ᵇ; vysoký na těle Lact. 78ᵇ; ktož by na vzróstu délí byl nežli meč Pulk. 13ᵇ; kak jest (ženich) vzrostlý na životě Kat. v. 287; bieše churav na životě Otc. 424ᵃ; člověk na těle nezdravý Hrad. 19ᵃ; když jazyk skrovný jest na lání, na kletvě a na lži Kruml. 160ᵃ; (sv. Štěpán a Pavel) byla sta ustavična na božiem milování t. 134ᵃ; kterak smy neduostojni na své vieřě Otc. 309ᵃ; (božské osoby) jsú rozličny na některých věcech Kruml. 175ᵇ; (syn) jest otci roven na všem Alb. 48ᵇ; na duši stará, na těle nedorostlá Jg.; víno má na barvě býti nážluté t.; –
lakomstvie, lenost, dostatek, pořad, ožralec … na čem (vztah při substantivech): netoliko jest lakomstvie na penězích, ale (také) na kravách neb kobylách HusPost. 35ᵃ; lenost na božie službě Kruml. 239ᵇ; na pití a na jedení dostatek jmějiechu Pulk. 103ᵇ; ktož má mieru na jedení, na pití Alb. 15ᵇ; přěbývajě v uopatrnosti tak i na diele jako na rúše Otc. 218ᵇ; kto na jědení, na pití, na spání pořad (pořádek) drží Kruml. 239ᵇ; vožralci na vině Lact. 172ᵇ; –
dosti na tom (vztah při adverb.): dosti ť mám na tom Modl. 39ᵃ; jměj dosti na jich (andělů) vidění Hrad. 35ᵃ; na svém hoři dosti jmějieše t. 145ᵇ; na tom by předosti jměla t. 46ᵇ; –
na počátcě, na ostatcě, na skončení, na smrti, na téj době …. (u významu časovém (kdy?): světel … ochoten jsi na počátce AlxV. 1943; všěch božích muk na ostatcě Modl. 57ᵃ; rač ny obrániti na našem skončění t. 35ᵇ; to dobré zdejšie převrtne se as a na smrti Štít. uč. 14ᵇ; děti, ješto sú na sedmi letech Otc. 23ᵇ; na prvém sluncě vzeští oboji buoj podjěli primo diluculo Lit. 2. Mach. 10, 28; na nešporniej hodině přijidú posli Krist. 103ᵃ; (Filip) by juž na téj době, jakož mu třěba po sobě bieše ostaviti hlavu svéj dědině na opravu AlxV. 90; když již by na té době, ež bieše čas, aby ji chot její přijal Otc. 457ᵃ; jakož bieše Ježíš na večeři pověděl Hod. 40ᵃ; –
býti na skončění, na smrti, na ztracení, na porození … (na se substantivem dějovým u významu časovém): dcera má na skončění jest Koř. Mark. 5, 23; (biskup) již na smrti bieše Pulk. 131ᵃ; nemocný jest na umření Us. nč.; hrad na ztraceňú bieše DalH. 39; my s tak malým lidem biechom na ztracení města i životóv svých Kar. 22; žena když jest na porození cum parit EvSeitst. Jan. 16, 21; (žena) na porodu umřela jest GestaBř. 15ᵃ; sprostný lid mní, by hvězdy se čistily neb na spadení
