mně. Ps40,9 Slovo nepravé ustavili sú proti mně: „A čili ten, jenž spí, nepřiloží, aby vstal?“ Ps40,10 A toť jest člověk miera mého, v němž jmějiech naději, jenž jedieše chléb mój, uveličil proti mně přelščenie. Ps40,11 Ale ty, hospodine, smiluj sě nade mnú i vzkřěs mě, i zaplaci jim. Ps40,12 V tom sem poznal, že si chtěl mně, že sě nezveselí nepřietel mój nade mnú. Ps40,13 Ale mě pro nevinu přijal si i potvrdil si mne před tebú na věčnost. Ps40,14 Blahoslaven hospodin buoh Israhel od věka až do věka. Buď, buď. Chvála otci…
Tento žalm učinil syn Choruov slibuje, že nechce věřiti ani činiti jako otsové jich.
Ps41,1 Ps41,2 Jakžto jelen žádá k studniciem vodným, takež žádá duše má k tobě, bože. Ps41,3 Žiezila duše [má]text doplněný editorem[404]má] mea lat. k bohu, studnici živéj, kdy přídu a zjevi se přěd obličejem božím? Ps41,4 Byly sú mi slzy mé chlebové den i noc, když řiekají mně na každý den: „Kde jest buoh tvój?“ Ps41,5 To zpomanul sem i vylil sem u mě duši mú, nebo minu do miesta stanu divného, až do domu božího, v hlasu veselé i zpovědi, hlas, zvuk hodovalného. Ps41,6 Proč si se zamútila, duše má, a proč zamucuješ mě? Naději jměj v boze, nebo ješče zpoviedaji se jemu, spasitel obličeje mého Ps41,7 [i]text doplněný editorem[409]i] et lat. buoh mój. Ke mně samému duše má zamúcena jest, proč pomnieti budu tebe s země jordánské a Ermonim, ot hory malé? Ps41,8 Bezden bezdena vzývá v hlasu dučějí tvých. Všěckny výsosti tvé a vlny tvé přěs mě minuly. Ps41,9 Ve dne kázal hospodin milost svú a v noci piesn svú. U mne modlitba bohu života mého, Ps41,10 řku bohu: „Přijimatel mój jsi. Proč zapomanul si mne a proč smuten chozi, když mučí mě nepřietel?“ Ps41,11 Když lámají sě kosti mé, ukárali sú mi, již mútie mě nepřietelé moji, když řiekají mi na každý den: „Kde jest buoh tvój?“ Ps41,12 Proč se mútíš, duše má, a proč zamucuješ mě? Naději
