mně. Ps40,9 Slovo nepravé ustavili sú proti mně: „A čili ten, jenž spí, nepřiloží, aby vstal?“ Ps40,10 A toť jest člověk miera mého, v němž jmějiech naději, jenž jedieše chléb mój , uveličil proti mně přelščenie . Ps40,11 Ale ty, hospodine, smiluj sě nade mnú i vzkřěs mě, i zaplaci jim. Ps40,12 V tom sem poznal, že si chtěl mně , že sě nezveselí nepřietel mój nade mnú. Ps40,13 Ale mě pro nevinu přijal si i potvrdil si mne před tebú na věčnost. Ps40,14 Blahoslaven hospodin buoh Israhel od věka až do věka. Buď, buď. Chvála otci …
Tento žalm učinil syn Choruov slibuje, že nechce věřiti ani činiti jako otsové jich.
Ps41,1 Ps41,2 Jakžto jelen žádá k studniciem vodným, takež žádá duše má k tobě, bože. Ps41,3 Žiezila duše [ má ]text doplněný editorem[404] má] mea lat. k bohu, studnici živéj , kdy přídu a zjevi se přěd obličejem božím? Ps41,4 Byly sú mi slzy mé chlebové den i noc, když řiekají mně na každý den: „Kde jest buoh tvój?“ Ps41,5 To zpomanul sem i vylil sem u mě duši mú, nebo minu do miesta stanu divného, až do domu božího, v hlasu veselé i zpovědi, hlas, zvuk hodovalného. Ps41,6 Proč si se zamútila , duše má, a proč zamucuješ mě? Naději jměj v boze, nebo ješče zpoviedaji se jemu, spasitel obličeje mého Ps41,7 [ i ]text doplněný editorem[409] i] et lat. buoh mój. Ke mně samému duše má zamúcena jest, proč pomnieti budu tebe s země jordánské a Ermonim, ot hory malé? Ps41,8 Bezden bezdena vzývá v hlasu dučějí tvých. Všěckny vý sosti tvé a vlny tvé přěs mě minuly. Ps41,9 Ve dne kázal hospodin milost svú a v noci piesn svú. U mne modlitba bohu života mého, Ps41,10 řku bohu: „Přijimatel mój jsi. Proč zapomanul si mne a proč smuten chozi, když mučí mě nepřietel?“ Ps41,11 Když lámají sě kosti mé, ukárali sú mi, již mútie mě nepřietelé moji, když řiekají mi na každý den: „Kde jest buoh tvój?“ Ps41,12 Proč se mútíš, duše má, a proč zamucuješ mě? Naději
