v svatosti a u právě přěd ním všěch dní našich. CantL1,76 A ty, dietě, prorok Vrchnieho budeš slúti, přědejdeš vedě přěd obličejem hospodinovým činiti cěstu jeho, CantL1,77 ku dání učení zdravie osadě jeho na rozhřěšenie hřiechóv jich CantL1,78 skrze třeva milosrdenstvie boha našeho, v nichžto navščievil nás, vyšed z výsosti, CantL1,79 posvietiti jim, již ve tmě a v temnici a v stieni smrtedlném sedie, k opravení nóh našich na cěstu pokojnú.
Matky boží chvála
CantL1,46 Zvelíčej dušě má hospodina CantL1,47 i veselil sě duch mój u boze, spasiteli mém. CantL1,48 Nebo vzezřel na pokoru roby svéj: toť, vedě z toho blaženú mě řkú všětka pokolenie, CantL1,49 nebo učinil mně veliké, jenž mocen jest, a svaté jmě jeho CantL1,50 a milost jeho od národa v národy bojícím sě jeho. CantL1,51 Učinil moc v loktu svém, rozprášil pyšné myslí srdce svého. CantL1,52 Ssadil mocné s stolice a vzvýšil pokorné. CantL1,53 Lačné nakrmil dobrým a bohaté pustil ješitny. CantL1,54 Přijal Israhele, dietě své, rozpomanuv milosrdie své, CantL1,55 jakož mluvil jest k otcóm našim, Abrahamovi a sěmeni jeho až na věky. Chvála otci i synu i svatému duchu, jakož bylo na počátce i nyní i veždy i na věky…
Simeona svatého
CantL2,29 Nynie pustíš sluhu svého, hospodine, podlé slova tvého v pokoji, CantL2,30 nebo viděle oči moji spasenie tvé, CantL2,31 jež jsi připravil přěd obličejem všeho lida: CantL2,32 světlo k osviecení vlastem a slávu osady israhelickéj. Chvála otci…
Chvála svatého Ambrože a svatého Augustina
TeDeum1,1 Tě boha chválímy, tě boha vzpoviedámy. TeDeum1,2 Tě věčného otce všěcka země ctí. TeDeum1,3 Tobě všickni anjeli, tobě nebesa a všě síly, TeDeum1,4 tobě cherubín a serafín nepřěstávajícím hlasem provolávají: TeDeum1,5 „Svatý, Svatý, Svatý, hospodin buoh Sabaot. TeDeum1,6 Plna sú nebesa a země velikosti slávy tvéj.“
