spolu v jedno bohatý i chudý. Ps48,4 Usta má zmluvie múdrost a myšlenie srdce mého rozšafenstvie. Ps48,5 Nachýlím ku pověsti ucho mé, otevru v žaltáři vypravenie mé. Ps48,6 Proč sě vzbojím v den zlý? Nespravedlnost chodidla mého obklíčí mě. Ps48,7 A již úfají v sílu svú a u mnostvie bohatstvie svého sě chlubie. Ps48,8 Bratr nevykúpí, vykúpí člověk a nedá bohu přimílenie svého Ps48,9 a mzdu vykúpenie duše svéj. I bude usilovati na věčnost Ps48,10 a živ bude ješče na skončenie. Ps48,11 Neuzří zhynutie, když uzří múdré mrúce, spolu nemúdrý a blázen zhyneta. I ostaví cizím bohatstvie své Ps48,12 a rovové jich domové jich na věčnost, stanové jich v pokolenie i pokolenie, nazvali jména svá v zemích svých. Ps48,13 A člověk, když ve cti bieše, neurozuměl, přirovnán jest k skotu nemúdrému i podoben učiněn jest jim. Ps48,14 Ta cěsta jich úraza jim a potom v ustech svých slíbie [sě]text doplněný editorem[477]slíbie <sě>] complacebunt lat.. Ps48,15 Jako ovcě u peklo položeni sú, smrt popase jě. I vlásti jimi budú praví v jitřni a pomoc jich ostará sě v pekle od slávy jich. Ps48,16 Avšak buoh vykúpí duši mú z rukú pekelnú, když vezme mě. Ps48,17 Neboj se, když bohat učiněn bude člověk a když rozplozena bude sláva domu jeho. Ps48,18 Nebo když zhyne, nevezme všeho sebú ani sende s ním sláva jeho. Ps48,19 Nebo dušě jeho v životě jeho bude blahána, zpoviedá sě tobě, když dobřě učiníš jemu. Ps48,20 Vende až do pokolení otcóv svých, až na věčnost neuzří světla. Ps48,21 Člověk, když ve cti bieše, neurozuměl, přirovnán jest skotu nesmyslnému i podoben učiněn jest jim. Chvála…
Tento žalm jest božie slovo, když kterého David kázal chváliti ve čtvrtek.
Ps49,1 Bóh bohový hospodin mluvil jest i pozval země od slunečného vzchodu až do západa, Ps49,2 z Siona obličej krásy jeho. Ps49,3 Buoh zevně příde, buoh náš, a nebude
