dokudže odvracuješ obličej tvój ote mne? Ps12,2 Kako dlúho položím rady v duši méj, bolest v srdci mém přěs den? Ps12,3 Dokudže zvýší se nepřietel mój nade mnú? Ps12,4 Vzezři na mě i uslyš mě, hospodine bože mój. Prosvěť oči moji, ať nikdy neusnu v smrti, Ps12,5 ať nikdy nedie nepřietel mój: „Přemohl sem proti jemu.“ Již mútie mě, vzveselé sě, ač hnut budu, Ps12,6 ale jáz v milost tvú úfati budu. Zveselí se srdce mé v spasení tvém, vspievaji hospodinu, jenž dobré dal mi, i zpěji jménu hospodinovu najvyššiemu. Chvála…
Skrze tento žalm kněžie potupovali jsú ty, kteříž králem Davidem lhali.
Ps13,1 Řekl nemúdrý na srdci svém: „Nenie boha.“ Zpřiečili sú sě i mrzuti učiňeni sú v učení svém, nenie, kto by činil dobré, nenie až do jednoho. Ps13,2 Hospodin s nebe sezřěl na syny lidské, aby viděl, ač jest rozumen nebo hledající boha. Ps13,3 Všickni se pohnuli, spolu neužitečni učiňeni sú. Nenie, kto by činil dobré, nenie až do jednoho. Rov otevřěn jest hrdlo jich, jazyky svými lstivě činiechu. Jed hadový králíkový pode rty jich, jichž usta kletvy a hořkosti plna jsú, brzky nohy jich ku prolití krve. Zetřenie a nezboženstvie na cěstách jich a cěsty pokojnéj nepoznali sú, nenie strachu božieho přěd očima jich. Ps13,4 Avšak poznají všickni, jenž činie nespravedlnost, již žerú osadu mú jako krmi chlebovú. Ps13,5 Boha nenazývali, tu jsú třiesli se strachem, kdež nebieše strachu. Ps13,6 Nebo buoh v pokolení pravém jest, radu nedostatečného pohanili jste, nebo hospodin naděje jeho jest. Ps13,7 Kto dá z Siona spasitele Israhelovi? Když odvrátí hospodin jetie osady svéj, veseliti se bude Jákob i vzraduje sě Israhel. Chvála…
Skrze tento žalm Azataeman chválil krále Davida, takéž my mámy chváliti boha a jest od dobrého života duchovnieho.
Ps14,1 Hospodine, kto bude bydliti v chrámu tvém anebo kto otpočine na hoře svatéj tvéj? Ps14,2 Jenž vzchodí bez poškvrny a činí právo, Ps14,3 jenž mluví pravdu v srdci svém,
