řiekají veždy: „Zveličen buď hospodin,“ již milují spasenie tvé. Ps39,18 Ale jáz žebrák sem a chudý, hospodin snažen jest mnú. Pomocník mój a zaslonitel mój jsi ty, bože mój, nemeškaj. Chvála…
Tento žalm přísluší k dřěvnějšiemu.
Ps40,1 Ps40,2 Blažený, jenž pomní na chudého a nedostatečného, v den zlý vypraví jeho hospodin. Ps40,3 Hospodin schová jeho a obživí jeho a blažena učiní jeho na zemi a nepodá jeho v ruce nepřátel jeho. Ps40,4 Hospodin pomoc pošli jemu na lože bolesti jeho, všicknu posteli jeho obrátil si v nemoci jeho. Ps40,5 Jáz řech: „Hospodine, smiluj se nade mnú, uzdrav duši mú, nebti sem shřěšil tobě.“ Ps40,6 Nepřietelé moji řekli sú zlé mně: „Kdy umře a zahyne jmě jeho?“ Ps40,7 Ačtě všel, aby viděl, ješitnost vzmluvieše, srdce jeho shromazdilo nespravedlnost sobě. Vyndieše ven i mluvieše Ps40,8 též. Proti mně šeptáchu všickni nepřietelé moji, proti mně mluviechu zlé mně. Ps40,9 Slovo nepravé ustavili sú proti mně: „A čili ten, jenž spí, nepřiloží, aby vstal?“ Ps40,10 A toť jest člověk miera mého, v němž jmějiech naději, jenž jedieše chléb mój, uveličil proti mně přelščenie. Ps40,11 Ale ty, hospodine, smiluj sě nade mnú i vzkřěs mě, i zaplaci jim. Ps40,12 V tom sem poznal, že si chtěl mně, že sě nezveselí nepřietel mój nade mnú. Ps40,13 Ale mě pro nevinu přijal si i potvrdil si mne před tebú na věčnost. Ps40,14 Blahoslaven hospodin buoh Israhel od věka až do věka. Buď, buď. Chvála otci…
Tento žalm učinil syn Choruov slibuje, že nechce věřiti ani činiti jako otsové jich.
Ps41,1 Ps41,2 Jakžto jelen žádá k studniciem vodným, takež žádá duše má k tobě, bože. Ps41,3 Žiezila duše [má]text doplněný editorem[404]má] mea lat. k bohu, studnici živéj, kdy přídu a zjevi se přěd obličejem božím? Ps41,4 Byly sú mi slzy mé chlebové den i noc, když řiekají mně na každý den: „Kde jest buoh tvój?“ Ps41,5 To zpomanul sem i vylil sem u mě duši mú, nebo minu
