hospodine, neodchoď ode mne. Ps34,23 Vstaň i poslúchaj súdu mého, bože mój, i hospodin mój u věc mú. Ps34,24 Suď mě podlé práva mého, hospodine bože mój, ani radujte se proti mně. Ps34,25 Ať neřkú v srdcích svých: „Haj, haj duši naší,“ ani řkú: „Zlepcem jeho.“ Ps34,26 Ať sě stydie a nepočestni sú, již sě veselé zlému mému. Ať oblečeni sú hanbú a nectěním, již zlobivě mluví na mě. Ps34,27 Ať sě veselé a radují, již chtie právu mému, a řiekají veždy: „Zveličen buď hospodin,“ již chtie míru sluze jeho. Ps34,28 A jazyk mój vzmyslí právo tvé, celý den chválu tvú. Chvála…
Tento žalm kázali jsú prorokové lidu, jakož nynie kněžie káží lidu.
Ps35,1 Ps35,2 Řekl nemúdrý, aby zavinil sám v sobě: „Nenie strachu božieho před očima jeho.“ Ps35,3 Nebo lstivě činil přěd ním, aby nalezena byla nespravedlnost jeho k nenávisti. Ps35,4 Slova úst jeho nespravedlnost a lest, nerodil rozuměti, aby dobře činil. Ps35,5 Nespravedlnost myslil jest na loži svém, přistúpil ke všiej cěstě nedobréj, ale zloby nenáviděl. Ps35,6 Hospodine, na nebi milost tvá a pravda tvá až do oblakóv. Ps35,7 Práva tvá jako hory božie, súdy boží bezdenové mnozí. Lidi a skuot spasíš, hospodine, Ps35,8 jakož si rozplodil milost tvú, bože. Ale synové lidščí u přikrytí křídlú tvú budú mieti naději. Ps35,9 Zapijí se od žieznosti domu tvého a potokem rozkoši tvéj zpojíš je, Ps35,10 nebo u tebe jest studnice života a v světlosti tvéj uzřímy světlost. Ps35,11 Přědlož, hospodine, milost tvú vidúcím tebe a právo tvé těm, již pravého sú srdce. Ps35,12 Nepřichoď mi noha pychosti a ruka hřiešného nehýbaj mnú. Ps35,13 Tu sú letěli, již činie nespravedlnost, vypuzeni sú, ani sú mohli státi. Chvála otci i synu…
V tomto žalmě David prosí, abychom právě činili nezúfajíce, neb zúfanie jest král a počátek všěch hřiechuov.
Ps36,1 Neroď náviděti v zlobivých ani miluj činících nespravedlnost, Ps36,2 nebo jako sěno brzo sechnú a jakožto zelé zelinné skoro spadnú. Ps36,3 Úfaj v hospodina a čiň pravdu, dobrotu a bydl v zemi
