potom v ustech svých slíbie [sě]text doplněný editorem[477]slíbie <sě>] complacebunt lat.. Ps48,15 Jako ovcě u peklo položeni sú, smrt popase jě. I vlásti jimi budú praví v jitřni a pomoc jich ostará sě v pekle od slávy jich. Ps48,16 Avšak buoh vykúpí duši mú z rukú pekelnú, když vezme mě. Ps48,17 Neboj se, když bohat učiněn bude člověk a když rozplozena bude sláva domu jeho. Ps48,18 Nebo když zhyne, nevezme všeho sebú ani sende s ním sláva jeho. Ps48,19 Nebo dušě jeho v životě jeho bude blahána, zpoviedá sě tobě, když dobřě učiníš jemu. Ps48,20 Vende až do pokolení otcóv svých, až na věčnost neuzří světla. Ps48,21 Člověk, když ve cti bieše, neurozuměl, přirovnán jest skotu nesmyslnému i podoben učiněn jest jim. Chvála…
Tento žalm jest božie slovo, když kterého David kázal chváliti ve čtvrtek.
Ps49,1 Bóh bohový hospodin mluvil jest i pozval země od slunečného vzchodu až do západa, Ps49,2 z Siona obličej krásy jeho. Ps49,3 Buoh zevně příde, buoh náš, a nebude mlčeti. Oheň přěd ním sě zažže a okolo něho búře veliká. Ps49,4 Přivolal nebe svrchu a zemi rozeznati lid svój. Ps49,5 Shromažděte jemu svaté jeho, již řiedie ustavenie jeho nad obět. Ps49,6 Zvěstují nebesa právo jeho, nebo buoh sudí jest. Ps49,7 „Slyš, lide mój, a budu mluviti, Israheli, a svědčím tobě, buoh, buoh tvój jáz sem. Ps49,8 Ne v oběti tvéj vzlaji tobě, ale vzdviži tvé přěde mnú jsú veždy. Ps49,9 Nevezmu z domu tvého telcóv ani z stád tvých kozluov, Ps49,10 nebo má jsú všicka zvieřata lesná, skuot na horách i volové. Ps49,11 Poznal sem všicko ptačstvo nebeské a krása polná se mnú jest. Ps49,12 Ač lačen budu, nepoviem tobě, mój vedě jest okrsl zemský a plnost jeho. Ps49,13 Či budu jiesti maso býkové, a čili krev kozlovú budu píti? Ps49,14 Obětuj bohu obět chvály a navrať Svrchniemu sliby tvé. Ps49,15 I vžádaj mne v den zamúcenie, i vyprostím tě i počstíš mne.“
