řeviech od stonánie srdce mého. Ps37,10 Hospodine, před tobú všěcka žádost má a stonánie mé od tebe nenie skryto. Ps37,11 Srdce [mé]text doplněný editorem[358]mé] meum lat. zamúceno jest, ostala mne jest síla má a světlost očí mú, i téj nenie se mnú. Ps37,12 Přietelé moji a bližní moji protiv mně přiblížili sě i stáli. A kteříť podlé mne biechu, z daleka stáchu a moc činiechu, již hledáchu duše méj. Ps37,13 A kteří ztazováchu zlost mně, mluvili sú ješitné a lsti celý den mluviechu. Ps37,14 Ale jáz jako hluchý neslyšiech a jako němý neotvieraje úst svých. Ps37,15 I učiněn sem jako člověk neslyšě ani maje v ustech svých odmluvenie. Ps37,16 Nebo sem v tě úfal, hospodine, ty uslyšíš mě, hospodine bože mój. Ps37,17 Nebo řech: „Nikdy nevzradují se mně nepřietelé moji, a když sě pohybují nohy mé, na mě veliké mluvili sú.“ Ps37,18 Nebo jáz u biči hotov sem a bolest má přěde mnú veždy. Ps37,19 Nebo nespravedlnost mú zvěstuji a vzmyšli za hřiech mój. Ps37,20 Ale nepřietelé moji jsú živi a potvrzeni sú na mě i položeni sú, již nenávidie mne nesprávně. Ps37,21 Již zaplacijí mně zlé za dobré, omlúváchu mě, nebo následovách dobroty. Ps37,22 Neodstupuj mne, hospodine bože mój, neodcházej ode mne. Ps37,23 Přizři v pomoc mú, hospodine bože spasenie mého.
Úterní nokturn
Tento žalm učinil Iditum, ten skočec prosil boha, aby nikdy neztratil přiezni pána svého Davida a také jemu dobré skončenie dal, řka:
Ps38,1 Ps38,2 Řekl sem: „Střieci budu cěst svých, abych nezavinil v jazyku mém. Položil sem ustóm mým stráži, když stál hřiešník proti mně.“ Ps38,3 Oněměl sem i ponížen sem a mlčal sem ot dobrých a bolest má obnovena jest. Ps38,4 Rozhorčilo sě jest srdce mé ve mně a u myšlení mém rozhoří [sě]text doplněný editorem[368]rozhoří <sě>] exardescet lat. oheň. Ps38,5 Mluvil sem v jazyku mém: „Známo učiň mi, hospodine, skončenie
