Vyhledávání (skrýt)

Pulkava z Radenína, Přibík: Kronika králů českých, drážďanský rukopis

Saská státní knihovna – Státní a univerzitní knihovna v Drážďanech (Die Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek Dresden) (Drážďany, Německo), sign. k/1, 1r–58r. Editor Filipová, Jitka (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.). Ediční poznámka

Edice vznikla s podporou dlouhodobého koncepčního rozvoje Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., RVO: 68378092.

Při vzniku edice byla použita data a nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (<https://vokabular.ujc.cas.cz>) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (<https://lindat.cz>) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2023062).

<<<<<10r10v11r11v12r12v13r13v14r>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

umřel jest. Král to zvěděv, umyslil jest i druhého bratra Kunráta s jeho zbožím stisknúti proto, že prvé vždy s Otú a s Erhartem biskupem spolu proti němu držal s nimi a radil. I sebrav opět vojsko, vtrhl jest na panstvie Kunrátovo. A když jezdil okolo jeho města Brna, chtě oblehnúti je a hledaje místa slušného, kde by položiti vojsko mohl, stalo se přitom, že jeden pán znamenitý rádce králuov a hejtman vojska jménem Zderad udělal řeč k němu řka, radiv králi: „Vieš dobře, že syn tvuoj Břetislav rád se v horko v tekutých vodách koupe. Protož zdá li se tvé milosti položiti jej s jeho vojskem podlé této vody, ať se v horko prochlazuje?“ Tu pak jistú řeč Zderad proto mluvil, chtěje jako pokunštovati synem královským, aby se zastyďal za onu věc, kteráž se mu při koupání v Srbích přihodila, a také aby nemúdrost jeho, kdež nechtěl poslechnúti starších, seznána byla. Tu řeč posměšnú Břetislav, syn králuov, v srdce své velmi těžce přijal a umyslil, aby se mohl nad ním toho pomstiti, i odjel jest odtud smutně k svému vojsku a pravým hněvem toho dne nejedl, rozprávěje a radě se o Zderadovi, jakú mu lehkost učinil. A v tom také i hned té noci poslal k strýci svému Kunrátovi na Brno, prose od něho rady, kterak by se nad Zderadem té věci pomstiti mohl. Kunrát věda dobře, že král Vratislav podlé rady Zderadovy všecko i to obleženie činí, rád by zle jeho viděl. I vzkázal mu zase, že toho tak srdečně lituje, jako by se to jemu samému stalo. Tou jeho řečí Břetislav viece podnícen jest, neb se již byl prvé na to uradil, aby téhož Zderada zamordoval a tudy svého strýce u sebe pomstil. Protož když bylo zjitra, poslal k Zderadovi, aby k němu za pole vyjel, že s ním má o nějakú tajnú věc pilně rozmluviti, kterýž to pojav s sebú jediného tovaryše jménem Držimíra, k Břetislavovi na žádost jeho jel, nižádné zlé lsti o něm se nedomnievaje. Tehdy když ho královic sezřel, an k němu jede, poodjel proti němu maličko od svých, s nimiž se byl zapřisáhl na smrt jeho. A tu mluvě s ním, opáčil jemu to, kterak jej před otcem haněl a jemu se posmieval, a tu horlivě domlúval naň mnohými slovy jakož obyčej v svádě, hroze jemu, a s tím od něho se zase k svým obrátil. To když oni uzřeli, že Zderad preč pospíchá, hned rychle po něm se otdali, rozkázanie od Břetislava majíce, a uhonivše na překot sú ho zabili. Držimír pak, tovaryš jeho, ledva utekl jim, a když přiběhl k králi, pověděl, co se jest Zderadovi stalo od Břetislava. Král to uslyšav, byl tím velmi smúcen a velmi ho litoval i myslil pilně, kterak by toho i nad bratrem i nad synem pomstiti mohl. Břetislav, poznav proti sobě otcuov hněv, hnul se jest odtud s svým vojskem a s druhé strany řeky stany své rozbil, po němž větší strana lidu postúpila jest. Toho jistého Zderada tělo doneseno jest z rozkázaní králova do Prahy a pochováno před pražským městem, na kterémžto místě kostel veliký udělán jest. A po něm Zderaz až do dnešnieho dne slove. Když tak král Vratislav předse u Brna ležal, dobývaje bratra, žena téhož bratra jeho jménem Virtpurg, paní múdrá a rozšafná, bez vědomí muže k králi se jest přibrala, proséci jeho snažnými prosbami, aby bratru svému a muži jejiemu hněv svój prominúti ráčil a aby země své vlastní neráčil hubiti a kaziti. Prosila jest také přitom s velikým pláčem, aby synu svému Břetislavovi milost dáti ráčil. Král Vratislav naklonil se jest a pohnul k jejím žalostivým prosbám a ji milostivě uslyšal. A tak oběma, bratru i synu, hněv svój ten čas prominul

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 7 měsíci a 1 dnem; verze dat: 1.1.26 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).