[699]číslo strany tiskuči mirtvým učiníš divy, nebo lékaři vzkřiesie sě aut ŽWittb. 87, 11; vše, což léce, plavá neb chodí Kat. 106; movitým neb chudým pravdu mluvili smieš Krist. 81b; aby učinil okénce nebo dvérce ML. 120b; když súdce zle súdi pro bázn neb pro lakomstvo, žádaje cti a chvály neb sbožie, neb pro přiezen neb pro nepřiezen neb proč kolivěk takového Štít. uč. 80ᵇ; někde v luzě neb v háji AlxV. 1623; (bůh) jest teď před námi, nestoje, nesedě, nelpě nikakž nebo vise nebo plavaje nebo léce ŠtítBud. 88; Nila rozvodněnie aneb opět přesušenie sive OtcB. 3b; ač každý opatři, co činí, aneb své myšlenie bratří zěví vel t. 195ᵃ; pták neb zvěř MandA. 160b; málo anebo nic Mill. 110ᵇ; ten anebo snad ten t. 36ᵃ; opony nebo plátna t. 9ᵇ; někdy v padesáti neboli v šedesáti mílech vody nalézti nemuož Mill. 23ᵇ; jestliže by ryby přes pole prodal anebolito sám nesl KolAO. 16b (1506); prosiechu jeho, aby nebo podolka jeho rúcha dotkli sě vel (= aspoň) EvOl. 222a, Mark. 6, 56, překlad neumělý; – zač nem jest tu mast jmieti nebo přijieti Mast. 356, nebo v překladě, kde autor český za výraz cizí dává na vybranou české dva; tu sě chcu s tobú rozděliti nebo rozlúčiti t. 392; ščědie neb posledci Ol. Lev. 25, 30; – nebo-nebo = buď-nebo, entweder-oder: nebo žalmy čísti nebo rukama něčso dělali nebo něčso o bozě slyšeti Túl. 24ᵃ; slýchal-li jest to kto, neb ta slova neb ty divy svD. 26; nebť tu pět (grošů) provrhu, nebo dřěvních osm vyvrhu Hrad. 125ᵇ; anebo sě braňte, neb sě dajte zbíti DalC. 80ᵃ; anebo ť je bohóm našim chválu vzdáti, nebo mukami umučenu býti Kat. 152; anebo sě musíte našim bohóm modliti, anebo na tom své životy dáti Pass. 364; v svátek neb mysl dobřě, neb mluv dobřě, neb slyš, neb čiň, neb choď dobřě, tověz ctnostně HusE. 1, 128; nebo nám anebo jeho učedlníkóm vieru měli ste držeti Nikod. 45ᵇ; (Jeronym) anebťe četl, anebťe psal aut-aut OtcB. 107ᵃ; pak teprv nebo chval nebo utrhaj VšehJ. 10.
II. U významu odůvodňovacím: neboť, protože, že, denn, weil, nam, enim, quia; bývají tu formy sesílené nebo-ti, nebo-ť, anebo ť, neb-ť, aneb-ť. V stč. nalézá se dosti často nebo, t. j. spojeni parataktické, kde v nč. je protože, t.j. spojení hypotaktické. Na př.: nebo pisáno jest enim HomOp. 152ᵃ; nebo daleko jsú zavirženi quia Túl. 92ᵇ; proto nedána sta jemu (slepci) zraky delšie, nebo žebráním sě obchodieše Hrad. 22ᵇ; nebo i svědečstvie tvé myšlenie mé jest nam ŽKlem. 118, 24; nebo ani v lučiščiu mém úfati budu enim t. 43, 7; nebo jistě ješiutni synové člověčí verumtamen t. 61, 10; neboti dědina má přěšlechetna jest etenim ŽWittb. 15, 6; buď bezpečna, milá paní, neb kdežto s’ ty, tu on (tvůj syn) bude Pass. 462; a to proto (se děje), nebo každý k sobě podobné miluje Alb. 22ᵇ; protivně sě však svět vzýváš, nebo ne vždy světel býváš AlxV. 1952; miluj jeho (Krista), nebo on jest hlava a všichni vyvolení budú jeho údové HusE. 1, 16; tak jemu povolichu, aneboť jmá rozličnú chytrost quia Otc. 8ᵃ; mnich bieše šel na[700]číslo strany tiskuvštěvovat
![[699]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00707.jpg){kind=link}
![[700]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00708.jpg){kind=link}