[60]číslo strany tiskunepřechválil ČMudr. 104; žádná píseň není tak dlouhá, aby jí nebylo konce tamt. 317; aby proboštovi Janovi tolik statků bylo vydáno, aby ročně neslo příjmů tisíc zlatých TomP. 3, 110; –
neb sem tak hlúűpé křesťany viděl, že neumějí k tomu odpověděti ŠtítV. 188; taká milost k vnitřním věcem, že by až tržala k nim žádost tamt. 244; hřiech jest tak volný, že nebude-li k němu přivoleno, nenie hřiech HusE. 1, 347; co je tak pevné ve světě, by nehynulo? ŠtítV. 114; tak svěť světlo vaše před lidmi, ať by lidé vidúce vaše dobré skutky chválili otce vašeho tamt. 167; věř tak, aby věřil, že věčný jest duch svatý HusE. 1, 22; (král) kázal sirotky lecikaks vdávati, až ty nespravedlnosti vzbudichu nepokoj zjevný ŠtítV. 288.
90. Příslovečná věta příčinná jest věta vedlejší, která vyslovuje určení příčinnosti své věty řídící. Na př.: Bůh proto tresce, aby se zlí káli. Otázka: proč tresce Bůh? (= otázka na příčinu); odpověď: aby se zli káli! (= příslovečná věta příčinná).
Příčinnost jest několikerá (srov. § 48) a podle toho jsou i věty příčinné několikeré. Zejména rozeznávají se:
1. Důvod, t. j. příčina (předcházející), pro kterou něco (následujícího) se děje nebo jest. Když je to důvod, pro který se něco neděje nebo není, slove překážkou.
Věta příčinná, která vyslovuje důvod (nebo překážku) své věty řídící, slove důvodová (kausální). Lze ji naznačiti vzorcem: poněvadž Aa, proto A; nebo A, poněvadž Aa. Věta Aa připojuje se k větě A ve smyslu spojky poněvadž, t. j. spojkou poněvadž samou, anebo některou jinou smyslu podobného.
Příklady: poněvadž to jinak býti nemůže, musím to učinit Us.; tím řeka není horší, že z ní psi pijí ČMudr. 91; ustanovil jsem se nocovati u něho, jelikož mne byl o to prosil; bál jsem se tebe, ježto jsi člověk přísný; poněvadž otec jest vždy, tehda také syn je vždy ŠtítV. 185; máme milovati nepřátely ne proto, že jsú nepřietelé, ale že lidé jsú tamt. 199; hlava slove božstvie, protože božství všechny věci jsú poddány HusE. 1,12; že jediný jest buoh, protož jediný jest stvořitel tamt. 1, 13; nenie (Kristus) syn jeho, jelikož ho nazývá pánem tamt. 2, 374; těla omylná, jež duch zlý na sě vezma lidem sě ukazuje, nemohú jiesti, jakož nejsú živa tamt. 2, 148; nezdaj sě to nepodobné, což o nebeském otci věřiti máme, ano každý o tělesném otci musí věřiti, chce-li po otci k dědictví přijiti ŠtítV. 174; ano kněžie tak jsú živi, proč bychom ne též živi byli HusE. 1, 353; a když rozumu nepožívá takový, jest jako hovado ŠtítV. 203; vizte, když tak sebe uhryzáte, abyste spolu nezhynuli tamt. 234; dokavad ty želéš, Saule, poňavadž já zavrhl jsem ho? HusE. 2, 193.
![[60]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00068.jpg){kind=link}