[591]číslo strany tiskuslovo Boží přisluhovali stolům t. Skutk. 6. 2: aby (císař) přiveda mladého Ladislava do Čech zůstal s ním v Praze Pal. 4, 1, 81; aby (král) přijeda do Čech chopil se vlády t. 98; aby (stavové) přijedouce mohli jednati s ním (s císařem) t. 149; aby (páni) přijdouce do Pelhřimova uslyšeli tam, kterak co v zemi šlo t. 199. Proto bývá toto participium také nazýváno přechodníkem budoucím.
ß) děj minule předchozí. Na př.: (Jidáš) přída počě rozprávěti Jid. 107; (Jachym) pojma s sobú své pastýře hna sě preč LMar. 3; tehdy mu (Václavovi) Boleslav vece, potrhna z nožnic svého mečě DalC. 30; (Ježíš) pojma své apostoly jide s nimi k jednomu dvoru Hrad. 79ᵃ; vynda Petr přěd sien počě plakati t. 85ᵃ; Petr vytrhnu meč… utě jednomu panoši ucho t. 81b; (kat) svój meč vytáhna, nad hlavú jím prudce sáhna, i stě jejie hlavu Kat. 192; (Ježíš) venda v tu zahradu da svým apostolóm radu Hrad. 79b; (Vitoš) svátému Prokopu sě poruče i jide do uherského krajě t. 25ᵃ; (žena) šla k úvodu vstanúc z šesti neděl Otc. 466ᵇ; ty (muže) přijda črt Asmodeus udávieše Ol. Tob. 3, 8; Roman přiběhna přěd sv. Vavřincě přěd jeho nohy padl Pass. 431; (čarodějník) slúpy meděné učině kázáše sě jim smieti Pass. 293; poklekna bohu sě pomodlil t. 388; sv. Vavřinec ulyzna sě bohu chválu vzdal t. 430; Alexander vzveda zraky vezřě na zořě, oblaky AlxV7. 677; (Alexander) vstana rúče sě obleče t. 680; tehdy přistúpě Aristander vece t. 2381; přečta listy král pohanský poče sě tomu divili t. 1015; král povědě sě zasměje KatBrn. 372; Boleslav sě k bratru přirazě jě sě na liudi volati DalC. 30; a vztáhna ruku svou… řekl BrNZák. Mat. 12, 49; tedy padna služebník ten klaněl se jemu t. 18, 26; a klekna před ním řekl jemu t. Mar. 1, 40; a povrha jej ďábel mezi ně vyšel od ňeho t. Luk. 4, 35; a pohrdna jím Herodes… a naposmívav se jemu oblékl jej v roucho bílé t. 23, 11; a přinesa díl nějaký položil k nohám apoštolským t. Skutk. 5, 2; Herodes obleka se v královské roucho a posadiv se na soudné stolici učinil k nim řeč t. 12, 21; to uslyšav setník přistoupě k hejtmanu pověděl jemu t. 22, 26; strhnu je do žaláře řetězům mrákoty oddal t. 2. Petr. 2, 4; (Karel IV.) položil základní kámen (Novému městu), začna stavěti městskou zeď TomP. 2, 8; odpověděla babička, vstanouc s lavičky a pobídnouc děti k odchodu NěmcBab. 201; babička obrátíc se dodala t. 201; Jan pustě do povětří draka hnal se dolů t. 202 atd., často v NěmcBab.
Význam tento bývá zejména při ději opakovaném. Na př.: často padúchové k ňemu (mnichu) přijdúc jediný ten chléb, jehož požíváše, jemu odejmíchu Otc. 125ᵇ; (diáblové) všechny (mnichy) obluzováchu, a k kterémuž přistúpě jeden dvěma prstoma oči rozevřieše, ten inhed usnieše t. 201ᵃ; (mnichové) což dobudiechu, přinesúce k sv. Serapionovi polovici chudým rozeslachu…, a netoliko chudé všie země krmiechu,
![[591]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00599.jpg){kind=link}