[495]číslo strany tiskut. 32ᵃ; skrzě tu milost napiš na mém srdci pamět svého jmene t. 30ᵇ; skrzě ten, jenžto tvú duši prostúpil meč bolestivý, i skrzě tu synkovu žádost, kterúžto mateřinú žalostí se sžěli, proši tvé milosti skrzě tu všicku milost Vít. 86ᵃ; zaklínaji tě skrzě boh pravý, aby mne po sobě neostavoval Pass. 431; zaklínaje vás skrzě vašeho boha t. 478; jimžto s’ přisáhl skrz tě samého řka EvOl. 124ᵃ.
323. Strany, stran, stranu.
1. Je předložka podružná, vzniklá z příslovečného výrazu s-strany a z-strany; na př.: člověk s strany těla jest nečistá a smrdutá věc HusE. 3, 143; s strany těla znamenaj, co atd. t. 3, 142; úřednici vkládají se mezi strany, přísahu jim obtěžujíce s strany nebezpečenstvie duše a také s strany nesnadnosti pověděnie přísahy VšehK. 83ᵇ; (pořízeny 22 konve) z strany ohně WintObr. 2, 242 (z r. 1540); od let pěti až do síž chvíle dobrodiní z strany stravy sem bral KolČČ. 61ᵇ (1565).
2. Z výrazu s-strany, z-strany vzniklo strany a dále stran, stranu. Vedle stran se vyskýtá i v stran: neb ť v stran cěsty oko hledí Vít. 71ᵇ.
3. Pojí se s genitivem.
Význam původní je místní. Na př.: tito bydleli stran bratří své Lit. 1. Par. 9, 38; (Ruth) šedši stran žencóv … ad latus Ol. Ruth. 2, 14; (Saul) jide … stranu hory s jedné strany ad latus t. 1. Reg. 23, 26; lid sě béře bludnú cěstú stran hory ex latere t. 2. Reg. 13, 34; ješto jsú stran vzeštie e regione ascensus t. Jos. 18, 18; Israhel rozepě stany stran hor e regione montis t. Ex. 19, 2; (Jakub) rozpal stan stranu věžě t. Gen. 35, 21; ať by hořala stklenicě stranu opony té extra velum t. Ex. 27, 21; ješto jest stranu egyptské země e regione t. 1. Reg. 15, 7; aby pokropil stran přikryvadla t. Lev. 16, 15.
Z významu tohoto vyvinul se význam přenesený; na př.: stran sladkosti milosti pohnut, stran milosti chudobě přiveden neb přitržen, dal … EvOl. 7ᵇ; že sem zapomněla mluviti strany rejster sirotčích ŽerKat. 122; stran toho Us. nč.
324. U.
Je předložka prvotná. Pojí se s genitivem.
Genitiv s u vyslovuje, u kterého předmětu (kde?) se co děje nebo jest; na př.:
na břězě u řěky Otc. 34ᵃ; Němci u lesa stojiechu DalJ. 44; kněz Václav u bratra přěbýváše t. 30; Oldřich u ciesařě dvořieše t. 33; ciesař káza knězu u sebe býti t. 47; na hradě u svátého Víta t. 47.
Z významu toho (místního) vyvinuly se jiné, přenesené.
Některá rčení:
jest u mne (= mám): oči u ňeho biešta jako denice Otc. 18ᵇ; oči u ňeho krvavé biešta t. 429ᵇ; –
![[495]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00503.jpg){kind=link}