[369]číslo strany tiskuNa př. ve větě »Bacchus byl bůh vína« jest gen. vína. Ten může se bráti za gen. přivlastňovací, když se ve větě dané rozumí ve smyslu otázky »čí nebo čeho bůh byl Bacchus?«; – anebo za genitiv vysvětlovací, když se mu rozumí ve smyslu: Bacchus byl bůh, a to vína; – anebo za genitiv zvaný zřetelový, když se to vykládá, že Bacchus byl bůh »vzhledem k vínu«.
Ve výraze »příští Krista pána« může se gen. Krista pána bráti za gen. podmětu, a také za gen. přivlastňovací. Atd.
D. Dativ.[16]Srov. Miklosich IV, 578 sl.; – Bartoš, O českém dativě prostém i předložkovém (progr. gymn. v Brně 1877) a Skladba; – Zikmund, Skladba 93 sl.; – Vondrák Aksl. 284 sl.)
265. 1. Dativ jest pád na otázku komu? čemu?
2. Význam jeho základní je pojem cílový nebo směrový, pojem, k němuž nějaký děj míří nebo k němuž došel.
Ve vazbách dativních některý tento význam vždy je, a je tu buď patrný a zřetelný, na př.: přiblížil sě městu, nebo dá se rozborem grammatickým nalézti, na př.: chtieti čemu, přieti komu.
Bývá tento pojem obsažen:
ve slovesích; na př.: nésti komu (čso), postati komu (čso), řéci komu (čso) atp., v. příklady v §§ následujících; –
v substantivech; na př.: dušiem služba Štít. uč. 156ᵇ (nápis), lakomstvo jest služba modlám t. 19ᵃ; mám mým hřiechóm odpuščenie Pass. 330, kromě kostela nenie hřiechóm odpušťenie Štít. uč. 128ᵇ, ktož vezme odpuěťenie hřiechóm jiným t.; Julian počě veliký násilník kresťanóm býti Pass. 283; máš spřěženie k vozbě drvóm Ol. 2. Reg. 24, 22; –
v adjektivech; na př.: věrný někomu, rád jsem něčemu, ščedrý někomu, dobrý někomu, něčemu, v. příklady v §§ následujících.
3. Dativem jest ve větě vyjádřen
předmět, a to: při slovesích, na př.: škoditi někomu, praviti někomu atd., – při jménech, na př.: služba modlám, věrný komu atp.;
doplněk, na př.: nelze mi býti veselu;
příslovečné určení, na př.: stč. čemu = nč. k čemu, nač;
přívlastek, a to při substantivech, na př.: služba modlám, dušiem, otpuščenie hřiechóm atp.
4. Za dativ prostý bývá pád předložkový, zvláště často s předložkou, ve které je týž význam cílový jako v dativě prostém, zejména s předložkami: k, do, v, proti, na, nad, pod, přěd… Výraz předložkový, jsa zřetelnější, nabývá časem vrchu.
Na př.: nebesóm sě dostali Pass. 637; král svému bratru přístúpiv t.;
![[369]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00377.jpg){kind=link}