[18]číslo strany tiskuNaproti nim jsou slovesa podmětná (verba subiectiva), která předmětu nemají; na př.: ležeti, státi, jíti, spáti, mlčeti atd.
4. Kromě sloves bývá předmět také při jménech přídavných a podstatných.
a) Při jménech přídavných. Na př.: žádostivý peněz; jsem přizniv, věren, vděčen někomu; jsem dlužen knihu, peníze.
b) Při jménech podstatných. Na př.: žádost peněz; lakomství jest služba modlám.
Předmět při jméně podstatném má zároveň význam přívlastku (viz § 10 č. 2 a § 56).
Při jménech přídavných a podstatných bývá předmět jen tehdy, když toho významem jsou schopna.
Na př. jméno podstatné žádost a přídavné žádostivý mohou při sobě míti předmět peněz, poněvadž jsou významu podobného jako sloveso žádati: tedy „žádostivý peněz“, a „žádost peněz“ jako „žádati peněz“. Ve větě „jsem dlužen knihu“ je rčení „jsem dlužen“ významu dějového a děj jeho vztahujeme na předmět „knihu“, tedy „jsem dlužen knihu“.
Naproti tomu jména podstatná a přídavná zelenost, zelený atp. předmětu při sobě nikdy nemají; poněvadž toho významem svým nejsou schopna.
33. 1. Předmět může býti holý, na př. navštívil jsem přítele, – pohané slouží modlám, – nebo rozvitý, na př. navštívil jsem nemocného přítele, – pohané slouží modlám němým a hluchým.
2. Předmětem holým bývá slovo sklonné. Na př.: krejčí šaty šije; miluj svého bližního: sytý nevěří hladovému: čas vše mění; neznám vás.
Jindy bývá předmětem holým výraz nesklonný. Zejména:
infinitiv, na př. chci píti, – slibuji přijeti, – jsem povinen pravdu mluviti; – nebo
výraz nesklonný jiný, na př.: závistivý vždy nějaké ale přičiní nebo než k chvále každého; dostal hybaj, dám ti hybaj BartD. 1, 217. Slovo takové béře se za jméno zpodstatnělé a někdy přijímá i koncovky skloňovací, na př.: pozdě bycha honíváme (bycha = akkusativ zpodstatnělého slova bych).
3. Někdy bývá předmětem výraz příslovečný. Na př.: koupil jsem půl lokte sukna; vypil jsem sklenici vody; prodal jsem korec žita, mandel slámy; štěstí má vždycky nenávisti dosti; máme málo chleba; nemám kdy, nemám kde, nemám proč.
Ve větě „koupil jsem půl lokte sukna“ je předmět „půl lokte sukna“. V něm nelze bráti „půl“ za předmět holý a ostatek za části rozvíjecí, nýbrž předmětem jest tento výraz ve své celosti. Je to vlastně výraz příslovečný, příslovečné určení míry „půl lokte“, s genitivem celku (partitivním) „sukna“.
![[18]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00026.jpg){kind=link}