hřiech mój. Ps37,20 Ale nepřietelé moji jsú živi a potvrzeni sú na mě i položeni sú, již nenávidie mne nesprávně. Ps37,21 Již zaplacijí mně zlé za dobré, omlúváchu mě, nebo následovách dobroty. Ps37,22 Neodstupuj mne, hospodine bože mój, neodcházej ode mne. Ps37,23 Přizři v pomoc mú, hospodine bože spasenie mého.
Úterní nokturn
Tento žalm učinil Iditum, ten skočec prosil boha, aby nikdy neztratil přiezni pána svého Davida a také jemu dobré skončenie dal, řka:
Ps38,1 Ps38,2 Řekl sem: „Střieci budu cěst svých, abych nezavinil v jazyku mém. Položil sem ustóm mým stráži, když stál hřiešník proti mně.“ Ps38,3 Oněměl sem i ponížen sem a mlčal sem ot dobrých a bolest má obnovena jest. Ps38,4 Rozhorčilo sě jest srdce mé ve mně a u myšlení mém rozhoří [sě]text doplněný editorem[368]rozhoří <sě>] exardescet lat. oheň. Ps38,5 Mluvil sem v jazyku mém: „Známo učiň mi, hospodine, skončenie mé, a počet dní mých který jest, ať zvědě, co mi se nedostává.“ Ps38,6 Toť, u mieru postavil si dni mé a podstava má jako ničse přěd tebú. Avšakže všicka ješitnost, všěliký člověk živ jsa. Ps38,7 Avšakže v obraze míjie člověk, ale nadarmo se mútí. Poklady činí a nevie komu a nevie, kto shromazdí je. Ps38,8 A nuž které jest čekánie mé, však hospodin? A podstava má u tebe jest. Ps38,9 Ze všech nespravedlností mých zprosť mě, v rúhotu nesmyslnému dal si mě. Ps38,10 Oněměl sem i neotevřel sem úst mých, nebo jsi ty učinil, Ps38,11 odluč ode mne rány tvé. Ps38,12 Od moci ruky tvéj jáz ustal sem v lání, pro nespravedlnost tresktal si člověka. I zhníti kázal si jako paúku duši jeho, avšak ješitně sě mútí všeliký člověk. Ps38,13 Uslyš modlitbu mú, hospodine, a prozbu mú, ušima zvěz slzy mé. Nemlč, nebo příchodný já sem u tebe a pútník jako všicni otcové
