nedobréj, ale zloby nenáviděl. Ps35,6 Hospodine, na nebi milost tvá a pravda tvá až do oblakóv. Ps35,7 Práva tvá jako hory božie, súdy boží bezdenové mnozí. Lidi a skuot spasíš, hospodine, Ps35,8 jakož si rozplodil milost tvú, bože. Ale synové lidščí u přikrytí křídlú tvú budú mieti naději. Ps35,9 Zapijí se od žieznosti domu tvého a potokem rozkoši tvéj zpojíš je, Ps35,10 nebo u tebe jest studnice života a v světlosti tvéj uzřímy světlost. Ps35,11 Přědlož, hospodine, milost tvú vidúcím tebe a právo tvé těm, již pravého sú srdce. Ps35,12 Nepřichoď mi noha pychosti a ruka hřiešného nehýbaj mnú. Ps35,13 Tu sú letěli, již činie nespravedlnost, vypuzeni sú, ani sú mohli státi. Chvála otci i synu…
V tomto žalmě David prosí, abychom právě činili nezúfajíce, neb zúfanie jest král a počátek všěch hřiechuov.
Ps36,1 Neroď náviděti v zlobivých ani miluj činících nespravedlnost, Ps36,2 nebo jako sěno brzo sechnú a jakožto zelé zelinné skoro spadnú. Ps36,3 Úfaj v hospodina a čiň pravdu, dobrotu a bydl v zemi a krmen budeš u bohacství jeho. Ps36,4 Kochaj sě v hospodinu a dáť [tobě]text doplněný editorem[334]tobě] tibi lat. prozby srdce tvého. Ps36,5 Zjěv hospodinu cěstu tvú a měj naději v něm a on učiní. Ps36,6 I vynde jako světlost právo tvé a súd tvój jakožto poledne. Ps36,7 Podán buď hospodinu a modl sě jemu. Neroď náviděti jeho, jenž propievá na cěstě svéj, v člověka činícího nespravedlnost. Ps36,8 Přěstaň hněva a opusť rydánie, neroď náviděti, aby sě hněval. Ps36,9 Nebo jenž se zlobie, zahubeni budú, ale vzdržující hospodina, oni vzdědie zemi. Ps36,10 A ješče malitko a nebude hřiešníka i zhledáš miesta jeho i nenalezneš. Ps36,11 Ale tiší zdědí zemi a zkochají sě ve mnoství pokoje. Ps36,12 Vzstřěže hřiešný pravého a vzkřehce naň zuby svými. Ps36,13 Ale hospodin zsměje sě jemu, nebo vzhlédá, že jde den jeho. Ps36,14 Meč vyněli hřiešníci, napěli lučišče své, aby přělúdili chudého a nedostatečného, aby zahubili
