do miesta stanu divného, až do domu božího, v hlasu veselé i zpovědi, hlas, zvuk hodovalného. Ps41,6 Proč si se zamútila, duše má, a proč zamucuješ mě? Naději jměj v boze, nebo ješče zpoviedaji se jemu, spasitel obličeje mého Ps41,7 [i]text doplněný editorem[409]i] et lat. buoh mój. Ke mně samému duše má zamúcena jest, proč pomnieti budu tebe s země jordánské a Ermonim, ot hory malé? Ps41,8 Bezden bezdena vzývá v hlasu dučějí tvých. Všěckny výsosti tvé a vlny tvé přěs mě minuly. Ps41,9 Ve dne kázal hospodin milost svú a v noci piesn svú. U mne modlitba bohu života mého, Ps41,10 řku bohu: „Přijimatel mój jsi. Proč zapomanul si mne a proč smuten chozi, když mučí mě nepřietel?“ Ps41,11 Když lámají sě kosti mé, ukárali sú mi, již mútie mě nepřietelé moji, když řiekají mi na každý den: „Kde jest buoh tvój?“ Ps41,12 Proč se mútíš, duše má, a proč zamucuješ mě? Naději jměj u boze, nebo ješče vzpoviedaji se jemu, spasitel obličeje mého a buoh mój.
Tento žalm řekl najvyšší biskup přěd obrazem v chrámě.
Ps42,1 Sudi mě, bože mój, a rozeznaj věc mú z vlasti nesvatéj a od člověka nepravého a lstivého zprosť mě. Ps42,2 Nebo ty jsi buoh mój, síla má, proč si mě otehnal [a]text doplněný editorem[419]a] et lat. proč smuten chozi, když mučí mě nepřietel? Ps42,3 Vypusť světlost tvú a pravdu tvú, tě jsta mě přivedla i dovedla na horu svatú tvú [a]text doplněný editorem[420]a] et lat. v stany tvé. Ps42,4 I vendu k oltáři božiemu, k bohu, jenž těší mladost mú. Vzchválím tě v húslech, bože, bože mój. Ps42,5 Proč smutna jsi, duše má, a proč zamucuješ mě? Naději jměj u boze, nebo ješče zpoviedaji se jemu, spasitel mój a buoh mój. Chvála…
Skrze tento žalm Azaf a Eman osvědčili sú královi, jenž chtě bohu podlé zákona slúžiti.
Ps43,1 Ps43,2 Bože, ušima našima slyšali smy, otci naši zvěstovali nám, skutek, jenž učinil jest ve dnech jich a ve dnech starých. Ps43,3 Ruka tvá vlasti zatratila i vsadil si je i mučil si
