zjevná buď všem lidem.“ Druhé, že zachovává lidi od nebezpečnosti v soudu. Jakož prorok dí: „Spravíť tiché v soudu a učiti bude pokorné cesty své.“ Třetí, že spasuje duši smíšenú súc s slovem Božím, jakož Zachariáš dí: „V tichosti přijměte všeliké slovo, jenž muož spasiti duše vaše.“ Čtvrté dobré, že skrze tichost dobývá se z země, to jest věčného příbytku. Jakož dí prorok, že tiší budou děditi zemi. Ten mudřec dí v Přísloví: „Lépe jest pokořiti se s chudými, nežli děliti loupeže s bohatými.“
Protož jest toto rada má, sestry najmilejší, abychom rozvážíc slovo i příhod, hledaly pokoje, mohly bychom odtrhnúti od té Lži toho člověka a aby se přidržel sestry naší a nás a skutkuov našich. Pakli chtíti nebude, ale buďto před námi, což prorok dí: „Vrz na Hospodina při svú a on tě vykrmí a obživí a vyzdvihne z kalného bláta,“ v kterémž nedaj nám Pán utonúti, ale vysvoboď na věky věkuov, amen.
Tuto Múdrost radí na při Pravdy a kterak svou při vésti má, učí ji.
Kapitola 27
I dostala se řeč po všech sestrách na Múdrost, kteráž vece: „Chválím tě Pane Bože nebe i země, že si skryl tyto věci před múdrými tohoto světa a zjevil si je malitkým. Neb tak se jest líbilo tobě Bože, jenž jest navěky živ, ten jest všecky věci stvořil.“ Sám Buoh spravedlivý bude učiněn a ostane král nepřemožený navěky, kdo stačí vypraviti skutky jeho. Neb kdo postihne veliké divy jeho a moc velikosti jeho, kdo zvětšuje. Aneb kdo příčiny vypravovati bude milosrdenství jeho, nemuož umenšiti, ani co přičiniti, ani nalézti velebnosti Boží. Neb když člověk dokoná, tehdy počíná a když odpočívá, dělá tehdy. Co člověk a která sláva jeho a co jest dobré, aneb co jest nepravé jeho. Číslo dnuov lidských najvíce sto let a to jest v domnění, jako kruopě vodné k moři přirovnané a jako kamínek pískový proti množství, tak sú malá léta proti věku, proto shovívající jest jim Buoh a vylije na ně Buoh své milosrdenství. Viděl jest smělost srdce jich, že jest zlá a poznal podvrácení jich, že jest nepravé. Proto jest naplnil je z svého slitování a ukázal jim cestu pravosti. Slitování člověčí jest při jeho bližním.
{Milosrdenství s každým člověkem}textový orientátor Ale milosrdenství Boží jest s každým člověkem. „Kdo má milosrdenství, ten učí jiné, jako pastucha stádo své. Sám se nad sebú smiluje, kdož přijímá naučení milostivě a kdo prospívá v soudech jeho. Synu z dobrého účinka nečiň žaloby a ve všelikém dání nepřidávaj smutka, slova zlého. Neb jako rosa rozkvozuje vedro, takéž i slovo lepší jest než dání. Avšak teď nad dání slovo jest dobré. Ale to obé jest před člověkem spravedlivým. Blázen příkře zlaje a dání nekáznivého učiní, že pošmouří oči. Před soudem připrav svú spravedlivost a dříve než počneš mluviti, poraď se. Před neduhem přijímaj lékařství a před soudem otěž sám sebe a své svědomí práv lis a před Božím obličejem nalezneš smilování, prvé než se co zlého stane. Pokoř se a v času tvé nemoci okaž své přebývání. Nečiň sobě překážky vždy se modliti. Připrav duši tvou a nebývaj jako člověk, jenž pokouší Boha. Pomni na hněv Boží, jenž přijde v den soudný a čiň sobě dobrou odplatu za času tvého příbytka. Vzpomínaj na chudobu v den bohatství. Od jitra až do večera mění se čas a to jest všecko rychle před očima Božíma. Člověk moudrý
