Po slovích Pravdy a řeči její dokonání, tak Lež s svými sestrami, již nemohúce déle zdržeti se vece a vrtě se mezi sebú, sápajíce se rozličně a řkúce: Tak li chceme již toho nechati všeho i zamlčeti a snísti jako hrušku z popela, tatoť nepřestane, leč jí zlostí zlost odoláme a odepřem vždy, že pravda není, co mluví. Nechť pak oni soudí, jak chtí. Neb nedíme li nic, všickni za to míti budou, že sme křivy, odmluvíme vždy. A také na tom nikterakž nepřestávajme, by tito v soudu sedíc, na nás svědčiti měli. Neb budou li chtíti svědčiti, opovězme to, že jich soudu trpěti nebudem chtíti, by i súditi i svědčiti měli, neb najpouhlejší sedlák by tomu srozuměl. Budou li svědčiti k její straně, té pletiši Pravdě k vuoli, že již súditi za pravé jí budú, aby sami v klamu nezůstali, co svědčí. Protož obraťme se a hned mluvme. Ale než se ony obrátily, že Pán, Duch svatý zavolá rady své vší zjevně, vece: Upokojte se všickni. I dí ústy svými: Nám známy jsú mnohé věci a téměř všecky, co Pravda jest mluvila. Co vy pak k tomu díte, kdežto s poctivostí apoštolé, prorokové, euvangelistové i doktorové i jiní vstavše, klekli jsú a řekli tato slova.
Tuto soudci chválu Duchu svatému vzdávají. A co osvícená paní, paní Pravda mluvila, že jest tak. A co apoštolé mluvili a kázali a psali, že při tom tak zůstavují.
Kapitola 144
Vesel se zástup anjelský nebeský, veselte se tajné božské věci pro rytířství tak velikého krále. Vzněj trúba spasitedlná a raduj se i ty, matko naše, církvi svatá. Raduj se země, takovými světly věčného krále jsúc osvícená, všeho světla potrativše, mrákotu velikými hlasy lidskými tento dvuor se vesel. Neb za nás věčnému otci Adamuov dluh zaplatil a starého věku poškvrnu drahú krví setřel. Neb tyto jsú hody velikonoční, ješto beránkovú krví posvěcují se. Tento jest den, kterýž učinil Pán dnešní den. Hospodin na trápení lidu svého vzhlédl jest a vykúpení poslal jest a co bylo, zůstavil jest, a což nebylo, přijal jest. Protož počátek našeho spasení a vykúpení nábožně pamatujme všickni, řkúce: Chvála i sláva buď tobě, Hospodine. I který jazyk muož zamlčeti skutky tvé, Hospodine, poněvadž Pravda tvá zůstává na věky. {Nález vypravují}textový orientátor My všickni zjevně pravíme, že ta všecka písma i řeči, kteréž jest líčila a mluvila osvícená kněžna paní, paní Pravda, a je před slávu božství tvého ku paměti sluhám tvým, aby se těmi skutky líbili božství vašemu, Trojici nerozdílné, od nás psány, mluveny i v knihách našich zavříny sú. A my je vyznáváme a zjevně svědčíme, nyní i na věky a za svaté obcování církve Kristovy vyznávajíce. Ještě více sme psali, kázali, ústy hlásali i na tom mřeli, učíc, vedúc lidi, aby zlostí ostanúc následovali božství vašeho, ješto i některá a mnohá písma jiná, kteráž nejsú tuto připomenuta, více sú námi vysvědčena. A ač i některých v počtu tuto v soudu jmen není položeno. Ale víme, že i ti to psali, učili a mluvili, čehož paní Pravda dotýkala a k tomu se přiznají pro chválu tvú, svatý Pane, a lidské spasení. Aniž čeho odpíráme, ani odvoláváme, než všecko tvrdíme, žádostí žádajíc těch všech, jenž po nás zůstávají a jdú k cíli cestú, kterúž sme my přišli a nechybili úzké cesty, než s námi přijdúc, odpočinutí měli, kterýmž toho milostí svú rač dopomáhati. Bože Otče, Synu, Duše svatý, jedna věčná Trojice. Amen.
