David vražedlník, cizoložník, muž krve, jistě s těmi kusy by byl do turnaje jel, byl by ctěn. Izaiáš, ten se zblázňoval a z rozumu vystupoval a jako vzteklý po Jeruzalémě běhal, plískán a kydán blátem jako lotr. Mojžíš i s Áronem, bratrem svým, pro svú nevěru nemohli vjíti do země zaslíbené. Zachariáš ohavnú smrtí sšel. Samuel nad Saulem neprávě učinil, mazav jej prvé na království, mazal potom nad něho jiného. Ezechiáš pro své ukázání pokladuov a chloubu přivedl oblúpení Jeruzaléma i chrámu Božího. Daniel pro své lotrovství v jámu lvovú uvržen. Lukáš po rozprávkách Čtení spisoval, málo při něm bývav. Jakob, bratra svého zklamatel, a kdož nad bratrem zlé činí, což nad jiným dobře učiniti muož, pro dceru svú kázal se obřezovati pohanuom i mordoval je i s syny svými lestně. Šalomuon zjevný modlář a přestúpil smlúvu, kterú s ním Buoh byl učinil. Jeremiáš proti pánu svému a králi, Juda Jeruzalémskému, lid rozpakoval a k asyrským se přichyloval, lépe jim prorokuje nežli pánu svému. Jan Křtitel ohavnou smrtí sšel, neb kohož setnou neb ohavnou smrtí svedou, vždy musí pro něco býti. I sluší velikým pánuom v freji dáti pokoj i králuom. Job, rúhač v slovích proti Bohu a žebral, v hnoji sedě, moha se červy rozlésti. Marek bez palce nikdy Ježíše neviděv, o něm směl jest psáti a svědčiti. Toť ti ctností svědkové a zachovalí, žádné poškvrny na sobě nemajíce, jakoby na ctné svědky slušelo, ať na nás znají, ať nás soudí a to, což oni dějí, za pravé mají. Jistě ač nás za zlé pokládají a sami se za dobré, mohúť s námi haléř na řádku propiti a všickni téměř s námi mnoho kvasuov a obyčejuov měli jsú. Již pak ať se nám protiví a proti nám svědčí a křiví nás soudí, tožť z toho nebude nic.
A byla by ještě více mluvila, ale Pýcha nedala jí i jiné sestry a kázaly jí mlčeti. Než sama dokoná slávu svú a zavře takto: Pane svatý proto jsem mluvila a počala slova svá o sebe a o sestry své, že za zlé zůstati nechcme, aniž se to pokázati muož, bychom se žádnému nechodily a tak potvorami byly. Jakož nás Pravda dotýkala a její řeči někdo pochvaluje, při tom vždy zůstati chtíc a zachováni býti, což k nám přísluší od počátku světa a příslušeti má až do skonání světa. Neb to víme, když bychom my zkaženy byly a budem, že svět víc nestane. Protož prosíme a ohlašujem se, abychom nad spravedlivost naší výše tištěny nebyly do skonání světa. Neb to jest řeč jako sto nic pro Pravdu, ani pro koho jiného z řádu svého nevystúpíme, snáze s popelem smíšeni budem. To pověděvši i odstúpí. K nimž Pán skrze kancléře pověděl: Již jste slyšely i výstrahu měly slovy poctivými, abyšte bez potřebných slov nevylévaly, dobrých nehaněly, v jiné pře nevstupovaly, než kteráž před se vzata. Nechcete se v tom zachovati, než vždy hanění z jedněch na druhé převodíte. Toliko samého Pána ještě jste nedotkly svými všetečnými řečmi, ješto o tom ohavné by bylo mluviti. Protož přestaňtež toho víc a ctětež se, neb uctěni víc nebudete. A Pán všeho světa, ten na tyto muže zachovalé tomu nikoli nevěří, za jiné jich nemá než za dobré a cnostné. Protož jdětež nyní do hospody a mějte jazyk za zuby.
