mužové milí, kteříž tobě v tvých mladých letech i nyní v ničemž nelahodili, ale což na tobě a o tobě škodného vždy nemlčí a směle povědí. Kteří tobě o čest a slávu tvú se starali a jí dopomohli, kteří věrně v neštěstí tvém při tobě stáli a tobě pomáhali. Kteří soudy spravedlivé činí, kteří nákladuov svých pro tebe nelitují, kteří tě k milosrdenství napomínají, kteříž žádají, aby ode všech milován byl a všickni aby se u tebe tak měli, jako oni mají se. Kteří mužského srdce pro při tvú a vlasti tvé hrdla svého nasazují a nelitují, kteříž jednoho jazyka sú, což jim v srdci, to i v ústech. Kteří nehledí osob, ale v upřímnosti každému se tak mají, jak kde přísluší. Kteří tajnost zachovávají a tím se nevelebí s pěknú chlúbou, co u tebe obdržeti mohú, ani bezděk, aby tak učinil, míti chtí, kteří tě napomínají, aby s přátely přátelství, sliby i všem přirčení držal a zachoval, kteříž obec víc vážiti velí a radí, než osoby své. I osoby jiné straní, kteří víc tobě radí, aby lásku lidskú k sobě panoval, než hrózú a bázní. Neb láska bázní pomíjí, ale láska milosti pominúti nemuož. Kteříž tak chudého v spravedlivé při tobě vážiti velejí a radí, jako najznamenitějšího tvého Pána neb milostníka, kteří na Pána Boha pomněti velejí. Jej před oči klásti napomínají a v tvú povýšenost doufati nedají, kteří potomní věci, jenž po tobě vzpomínány budou a zůstanú, předkládají. Rádce takové sluší míti, takové milovati, takovým věřiti, takové za poklad položiti. Neb krále neomylují, ti nezklamávají, ti k tesknosti mysli nepřivodí, ale zdravú radu dávajíc králi, před ním i lidmi i Bohem vzácni sú.
Protož, ó ty králi, již tyto kníhy ode mne sprostného maje, v nichž pod příslovím, podlé předmluv mých položil jsem, zprostnosti své hádky a slova rozličná, kteréž ty, králi, i každý jiný, ač vážiti budem chtíti, najde užitku k duši, k světu i k věčné paměti a zůstalému bytu. I rozvážíš všecko, co k duši přísluší, co k tělu a co po tvém životě, jenž tě mine, zůstati muož a poklad tvůj bude k duši, k tělu i k světu. Neb nehleď na to zrcadlo, jenž se nyní drží před očima tvýma, hluk lidí a zástupové, bázeň, slovo královské, však před tebú jiným též bylo i víc se dálo, kam se ti poděli, kde tě zrcadlo, v něž sú se vzhlédali, rozbito zrcadlo, tvář zhrubla a zškareděla, též se tobě stane. A co za tebe bylo dobrého, připomínáno bude a co zlého, dvakrát déle pamatováno i snad napsáno. I hledaj v těchto knihách a rozuměj stálým věcem, vybeř dobré, opusť zlé, následuj pravdy, vzdaluj se lži, Bohu věren buď, u víře stálý, v skutcích dokonalý, v modlitbě pečlivý a nelénivý, ať o tobě muož řečeno býti, jako o Davidovi, že tě nalezl, muže vedlé srdce svého. Lidem buď prospěšný, ať náklad svůj na tobě najíti mohu, neb si nájemník všech a pastýř ovcí Božích. Neb sú všickni z stáda církve jeho a počet duší stvořených máš jim milost okazovati, krve neprolévati, ne všeho mstíti, ale provinění odpustiti. Slovo své bez pokrytství stálé míti, komuž co díš, zdržeti, komuž odpustíš, nezpomínati, komuž co díš dáti naplniti, osob nehleděti, na starost svú pomněti. Dítky, které máš k tomu vésti, aby k starosti své z nich utěšení mohl míti. V letních dnech svých péče na žádného aby měl, by pro křivdu, jenžs učinil komu, bázeň tě odplaty trápila, po smrti své v starých letech dobré zpomínání zůstavil. A hřivnu sobě k slušnému počtu úhonku položiti mohl. Neb ty kusy maje, byv narozený v mladých letech, kochal si se v kratochvílech dětských. V letech mužských kochati se budeš v spravedlivých a dotčených, v starosti Bohu zaslúžených a v srdci upřímém dojdeš slova neminutého zde vzpomínání, kdež cnostní muži a králové se zpomínají a v onom věku věčné odplaty, kteréž tobě žádám i sám za též Pána Boha svého prosím, aby to všecko na mně napraviti ráčil, co by mně škodné bylo od nalezení příbytku slávy a milosti jeho. A již sem se odvážil všech utrhání a tyto kníhy sprostností svú zavřel v toho jméno, jenž dí: „Já sem cesta a pravda.“ A pravý svědek jest, jehož jméno buď všelijakým jazykem chváleno na věky věkuom amen, amen, amen tobě králi slávy, kterýž přiď nám v pokoji. Amen.
