Neb kterak muož ten, koho z toho kárati, kdo co sám činí a toho, což činí přestati nemuož. Nikoli nemuož v oku bratra svého drástky viděti, sám v svém oku břevno maje, kteréž břevno jest mnoho větší než oko bratra jeho i s jeho okem. A jakž muož slepý cestu ukazovati sám ji nevida, ale slepý slepého veda, oba v jámu upadnou. A když se to všecko rozmuože, co z toho potom najposléz, ona nemoc, kteréžto lékaři říkají, neroď se mne dotýkati, kteráž jest nezhojející a s těžkostí muož uléčena býti, totiž ten hněv neskrocený, kdož jemu o ten skutek co dí, zle činíš v tom, že víc než Pána Boha svého sobě vážíš. Miluješ lakomství, pýchu, závist, nenávist, lakotu, smilstvo, lenost, tožť bude se o to hněvati, sápati, zlými slovy láti, zlořečiti, pěstmi bíti, žalářovati i na smrt a muky dávati proti ustanovení Pána Krista, kterýž dí, že pěstmi tepete nemilostivě, břemena vzkládáte nesnesitedlná, sami se jich prstem dotknúti nechtíce, víc velebíc ustanovení lidská a svá než Boží, chtíc místa první držeti, první pozdravení míti a nazýváni býti od lidí mistři a učitelé, zmařujíce přikázání Boží pro ustanovení a nálezky své. A kdož jim a za nimi nepůjde a nepovolí, v tom pravíc se to činiti jménem tvým, Pane, a Trojicí nerozdílnú v hanění, v kletby vkládati bude chtíti, meč připíšíc sobě. {Meče dva: duchovní a světský}textový orientátor Že míti bude a má dva meče, jeden duchovní k naučení a druhý světský k přinucení, ješto od počátku světa ti mečové sobě ostří a protivní byli jsou, ani spolu do jedné pošvy, kdy slušeli ani vcházeli, ani se železem a ocelí, kdy srovnají, neb jeden řeže chléb chuti a milosti a druhý řeže pomsty a ukrutnosti. Protož žádný ten meč milosrdenství, lítosti a pokory nemůž státi v dobrém řádu, při tom meči ukrutnosti a pomsty a nenávisti. Neb dí prorok Jeremiáš, že ukrutná jest pomsta meče, kterýž spouští Pán na duom Juduov a na obyvatele jeruzalémské i knížata, jáhny, mladice i bydlitele jeho. A Pavel apoštol dí: „Trpěliví buďte, bratří, až do příští Pána.“ I Pán Ježíš dí: „Dáliť kdo v líce, nasaď i druhého. A bude li se kdo chtíti svářiti s tebú o sukni, přidaj jemu plášt.“ I kterak bude moci v tom se zachovati člověk ten, poněvadž má míti milosrdenství, a pak má meč pomsty a má hněv a ukrutnost, ale nemilosrdenství a za právo a za panování světské.
I tehdy svatosvatý a najsvětější Pane, rozpomeň se na los a provázek dědictví tvého. Pane, králi králuov, v panování tvém zajisté jsú všecky věci položeny a není, kdo by mohl odolati tvé vuoli. Uložil lis zprostiti Izrahele, ihned budem vysvobozeni. Neb ty jsi učinil nebe i zemi, i cožkoli nebeským se okršlkem zdržívá. Pán všech věcí jsi, aniž jest kdo by odolal velebnosti tvé. Všecky věci znáš a víš, že jsem ne z pýchy a potupy a některaké chvály žádosti učinila to, a činím, abych se neklaněla Amonovi najpyšnějšímu. Neb ráda pro spasení Izraele, také šlápěje noh jeho líbati hotova jsem. Ale bála sem se, bych cti Boha mého nepřenesla na člověka, abych nižádnému se neklaněla, kromě Boha mého. A nyní, Pane, králi, Bože Abrahamuov, smiluj se nad lidem tvým, neb chtějí nás nepřátelé naši zatratiti a dědictví tvé zahladiti. Nepohrzuj stránkou tvou, kterúž jsi vykúpil z Egypta. Uslyš, Bože, prozbu mú a milostiv buď losu a provázku tvému a obrať pláč náš v radost, abychme živi jsúce, chválili jméno tvé, Pane. Protož nedaj této licoměrné Lži vjíti v dokonalé dědictví losu a štípení tvého. Neb všeliké dřevo, kteréž nečiní ovoce štípení tvého, ven vyvrženo bude a uvrženo v oheň věčný, ať by za času zlí vinaři nezmocnili se vinice a v ní věže tvé. A již zahubivše sluhy tvé i syna tvého samého, s ní nestrčili a nevyhnali, neb všecka slova Lži jsú na marné chvále položena slávě tvé, aniž bez spolku svatosvaté Svatosti Tvé čeho míti chce, jakož sama pověděla jest, aby se jim také něco z toho dostalo. A toho tajili v sobě mnohá léta.
