jich. Poznán bude Hospodin, čině soudy v dílech rukú svú, popaden jest hříšník. Obraťte se hříšní do pekla, všickni lidé, kteříž zapomínají Boha. Neb ne dokonce v zapomenutí bude chudého, trpělivost chudých nezahyneť dokonce. Povstaň, Hospodine, ať se neposilní člověk. Súženi buďte lidé před opatrností tvú. Vstaň, Hospodine, prav vydavače nad nimi, ať by viděli pohané, žeť jsú lidé.“ „I proč jsi, Hospodine, odpustil? Daleko nevezříš v potřebách a v zámutku? Když pýchou nemilostivý zapálen bývá, chudí popadeni bývají v radách, jimiž myslí. Neb chválen bývá hříšník v žádostech duše své a zlý chválen bývá. Rozdráždil Hospodina hříšník, podlé množství hněvu svého nebude hledati, není Boha před opatrností jeho. Přímý jsú cesty jeho po vše časy, odjati budou soudy tvoji od tváři jeho, všem nepřáteluom svým panovati bude. Neb jest řekl v srdci svém: Nepohnu se od národa až do národa bez zlého. Jehož ústa plná jsú zlořečenství, hořkosti a lsti pod jazykem jeho, práce a bolest. Oči jeho na chudého hledí. Nepřízeň strojí v skrytě, jakožto lev v jeskyni své nepřízně strojí, by popadl chudého. Popadáť chudého, když ho přitrhuje k sobě, v osidle svém porušíť jeho, nachýliť se odpadne, když panovati bude chudým. Neb jest řekl: v srdci svém nezeptáť se, vidíš, že ty práci a bolest znamenáš, aby je vydal v ruce tvé. Tobě zůstaven jest chudý, sirotku, ty budeš pomocník. Zetři rámě hříšného a zlobivého, hledán bude hřích jeho a nebude nalezen. Hospodin kralovati bude věčně a navěky věkuov. Zhyňte pohané z země jeho, žádost chudých uslyšal jest Hospodin, hotovost srdce jich slyšalo jest ucho tvé. Súditi sirotky a pokornému, aby nepřičinil, více velebí se člověk na zemi.“
A postavši Pravda zhuoru, vece: Pane, najsvatosvětější Bože, zámutek muoj i prvé zjeven jest, že tato Lež přístojící před stolicí tuto tvú, všetečností uvázala se jest v vrchního aneb v najvyžšího biskupa od následování mých obyčejův. Jeho lakomstvím počala jest odvoditi jeho srdce, naklonivši k žádostem, o nichž jsem na počátku žaloby své pravila a oznámila, kteráž tepruv túto křivú řečí to odvodí a rozum zlý a nepravý tomu, pro lepší pravěci býti chvály tvé svaté, kteráž slova plná jsou jedu zlého a trávení všech tvých vyvolených beze všeho lékařství. Neb z nás, najsvatosvětější Pane, že zkořenilo se jest v něm lakomství, kterýž ji poslúchaje, vpletl se jest v žádost zboží světského a to oblibuje a sobě sobí, a netoliko sám, ale i následovníky a prebendynáře své po všem světě, týmž opatruje a opatřiti žádá, volajíc, aby všickni králové zemští po vší zemi, v krajinách svých též a touž mamonú opatřili, pilně přikazuje. Ó, jaká jest škoda toho nemalá, nemá mlčeno býti, ale mnú všemu světu ohlášeno, poněvadž netoliko tělo, ale i duši ústa lživá zabíjejí, jakož psáno jest. I poněvadž přivedla jest Lež s svými ústy a osladila jest lakomství jemu, i ví Vaše svatosvatá Svatost, že psáno jest o zlosti lakomství v mnohých knihách, co jsú mnozí učinili proti Bohu svému a jakž jsú k hněvu zbudili prchlivost svatosvatú Svatost Jeho. Jakož psáno jest v knihách Mojžíšových, že pro lakomství chovaje dobré, obětoval zlé Kajn, ale Abel dobré. I chtě Kajn, aby jemu Abel v lakomství tovaryš byl, nenávist vzal proti němu a zabil jej. Mněje, že sám toliko Pánu našemu a Stvořiteli mil bude a vzácen v oběti. A v knihách Jozue, když Jericho zkaženo, Achan skryl zakleté rúcho brunátné a pravidlo zlaté a stříbro. V knihách Soudných pro lakomství a žádosti co se jest zlého mnoho stalo. A netoliko na tom místě, ale i jinde, ješto by mnoho připomínati a dlúho bylo. Též v knihách Královských o Saulovi, že zachoval krále Agaga, kteréhož Samuel prorok rozsekal z rozkázání Božího před osobou téhož Saule. Co se stalo Davidovi, kterýž se mněl všeho bohatství plný pro zečtení lidu Božího, jakož psáno jest v knihách Královských. Též Šalomuon dí:
