[669]číslo strany tiskuvzniklém z lat. nec, památka zůstala). Oboje spojováno se slovy jinými, pas (passum), point (punctum), mie (micam), goutte (guttam), rien (řemI a pod.[76]) Diez, Gramm, d. roman. Spr. 3, 418 sl.; Maetzner, Syntax der neufranz. Spr. I (1843), 37 sl., 386 sl. a j.; následující příklady vzaty jsou dílem též odtud, dílem z Dettenborna, Réllexions sur l’emploi de la négation... (1875)., z čehož vznikly výrazy ustálené non pas, ne pas, ne point.
Způsoby záporu :
I. la liberte ne cesse ďêtre aimable; způsob
II. dlužno pro první dobu jazyka francouzského zajisté předpokládati, poněvadž byl obecný v jazyce latinském, na př. nemo fortuna sua cnntentus est;
III. nul n’est content de sa fortune.
Pojetím vět způsobu I do způsobu III vtlačena jsou mnohá slova významu kladného ve význam záporný, na př. personne, aucun (aliquis unus), rien (rem), jamais (iam magis) atd. Kladný význam slov těchto pamatuje a znamená se ještě ve mnohých příkladech starších; na př.: Personne a-t-il jamais raconté plus naïvement que La Fontaine? (Restaut, = zdali kdo, někdo…?); telles assemblées, qu’aucuns (= někteří) des anciens ont fait (Comines); qui vous raproche rien? (Acad., = něco, co?); si jamais (jestliže kdy, někdy…) tu passes à Varsovie, viens me voir. Význam záporný jest týmže slovům podložen teprve připomenutým pojetím do způsobu III.
Odtud má jazyk francouzský slov záporných hojnost větší než který jiný jazyk románský, a mezi nimi opět proniká rozdíl záporu kvalitativního (ne pas, non pas, ne point) a kvantitativního (personne, aucun, rien, jamais a j.). Navzájem neobsáhají se zápory tyto a neruší se, na př.: personne jamais nʼa rien fait de si beau = nikdo nikdy neučinil nic… (vlastně = stč. i kto kdy neučinil jest čso…).
Ve francouzském jazyce jsou ještě jiné příklady zajímavé pro vývoj negace. V non pas, ne pas jest záporné jen non, ne, nikoli pas; avšak časem přenáší se výraz záporu na výraz celý a dále na samo pas, které pak i bez non, ne má význam negativní; na př.: Remerciez le seigneur don Juan et non pas moi! a J’aime don Juan et pas un autre (Dumas). Podobně plus přišlo do významu »non amplius«. Podobně du tout z významu svého vlastního a kladného přeneseno do významu záporného »nikoliv«, na př.: Je suis donc libre? Pas du tout! a Ferez-vous cela? Du tout ! (Acad.). Srov. Kvíčala 1. c.
Některé jiné stránky negace české.
397. Kromě toho, co bylo dosud vyloženo nebo připomenuto, jsou při negaci ještě některé jiné stránky, o kterých zde na konci, dílem jen pro úplnost, promluviti chceme.
![[669]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00677.jpg){kind=link}