[666]číslo strany tiskuа) ne = slov. ne. 1. Popírá kvalitativně, na př.: nenoriu nechci. 2. Mívá význam opakokladný, na př.: nevëns, non unus sed plures; nedaug nemnoho, málo; sądora svornost – nesądora rozbroj; jis jau nemislyjo iszbegt = nemyslil již, že uteče, t. j. myslil, že neuteče, neunikne; jis nelepé ịeit = nevelel vejíti, t. j. velel nevcházeti. 3. Bývá při výrazu tom, jehož týká se zápor obzvláště, na př.: nedaug iszmokau nemnoho jsem se učil, ne daug iszmokau ne mnoho učil jsem se, t. j. neučil jsem se mnoho, daug neiszmokau mnoho neučil jsem se.
b) nei, në = slov. ni, popírá kvantitativně; na př.: nei vëns = ni jeden, žádný; nei joks = nikdo (joks = indefin. kdo, aliquis). Složeniny s në-, nëkas = nikdo, nic atp., mají původ snad jiný, ale zápor v nich je kvantitativní.
Způsoby záporu:
I. asz nenoriu nechci.
II. nei matau kopu nei kalnu = ni vidím jesepu (Nehrung) ni hor.
III. asz nëko nematau nic nevidím; asz neturiu nei tėvo nei moczutės nemám ni otce ni matičky; jis nei vëno sunaus netur on ni jednoho, žádného syna nemá. Způsob tento je v litevštině tak pravidlem jako ve slovanštině.
2. V němčině jest, pokud nám zde srovnávati jest způsoby její se způsoby nahoře nalezenými, záporné slovce jediné, got. a sthněm. ni. Z něho vyvíjí se později obměnou hláskovou ne, a z toho vzniká dále ve střední hněm. n’ a en, oboje původně jen před samohláskou, potom i jinde užíváno. Avšak výrazy tyto jednoduché (ni, ne, n’, en) časem zanikly a na jejich místo vstoupily výrazy nové, vzniklé ze spřeženin. Byly totiž v jazyce odevždy vedle záporných slovcí jednoduchých také výrazy záporné složité; ty pak spřahují se časem a srážejí se ve výrazy nové. Na př. v got. byl výraz složitý ni aiv (kdež aiv jest akk. substantiva aivs = čas, vzatý za adverbium), za to pak je sthněm. niêo nêo nio, střhněm. nie, nhněm. nie nunquam; podobně got. ni vaíhts (vaíhts = věc), sthněm. niwiht, střhněm. enwiht, niht; sthněm. nêowiht niowiht (m. ni êo-wiht) nieht, střhněm. nieht niht, nhněm. nicht; got. ni manna, sthněm. nioman (m. ni êo-man), střhněm. nieman, nhněm. niemand; nein z n’ ein atd.[73]Srov. Grimm, Gramm. III (1831) 709 sl. a Hahn. Mhd. Gramm.3 § 435 451: příklady následující vzaty jsou větším dílem z týchže mluvnic. V těchto pak výrazích nových proniká najevo rozdíl mezi záporem kvalitativním a kvantitativním, zajisté patrně, třeba ne tak důsledně jako v slovanštině: nicht má úkol záporu kvalitativního, kdežto v niemand, nichts, nie atp. jest zápor kvantitativní. Změna nesla se tedy tím směrem, že ve výsledku jeví se rozdíl mezi záporem kvalitativním a kvantitativním, a v tom jest trvám též svědectví, že týž rozdíl má svou příčinu a své kořeny v obecném psychologickém základě jazyka.
![[666]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00674.jpg){kind=link}