[489]číslo strany tiskusъn-jimь č. s ním, sъn-ěsti č. sniesti a j., bylo náležitě sъn č. sn, v případech ostatních pak bylo sъ č. s, se.
Ve sъn-jimь, sъn-ěsti je -n po právu; v češtině spojením s následujícím j- a měkčením od následujících samohlásek měkkých vzniká ň z n, s-ním (t. j. s ňím), sniesti (t. j. sňiesti) atpod. Toto -ň přirazilo se ve výrazích předložkových ke jménu a jest s-ňím (t. j. s-ňím) atpod.
Ze sъ vzniklo v češtině podle pravidla jerového dílem s, dílem se, na př. sъ šьvьcьmь č. s ševcem, – sъ pьsьmь č. se psem. – Podle téhož pravidla říkalo se a psalo s-s-. na př. s-skály, s-sestrú atpod. Za to časem vzniká se-skály, se-sestrou … Někdy tu splývá s-s- a psáno jen s-, na př. skály m. s-skály, světa m. s-světa a j. – Když výraz ke s patřící začíná se samohláskou, dlouží se tato, na př. s ápoštoly, s óbú stranú. – Za s bývá z spodobou; na př.: z druhým NRada 1690, z bohem ChelčP. 130ᵇ a j.
Srov. k tomu Hist. Ml. I, str. 92, 155 sl., 233 sl., 323, 479.
2. Pojí se s akkusativem, genitivem a instrumentálem.
3. Akkusativ se s vyslovuje, s koho nebo seč kdo jest, t. j. komu nebo čemu se vyrovnává. Vyskýtá se hojněji v jazyku starším než novém a tu častěji na Moravě než v Čechách. Na př.:
(Vilém Zajiec) u mále poteče proti mnohu, řka: vědě, že s ně býti nemohu DalJ. 108 (V); máme se ň dosti moci Háj. 390ᵃ, by (tu) sám měl sily se tři obry Tkadl. 21ᵃ; kdo s koho býti mohl, ten toho pod se manil Let. 316; kdo s koho Us. nč.; –
jsem s to: s to ť jest mocný hospodin Pass. 339; (lidé) nemohú s to býti ŠtítPař. 104ᵃ; (srdce) nebude s to býti, aby… t. 102ᵃ; nejsem s to Us.; s což bych nemohla býti ČernZuz. 89; nemí mě s to Us. K. Hradec. (Šemb. 28); není ho s ten úřad, není ho s to Nejedlý Gr. 293; není ho s to ČernZuz. 274; lidé vědí, čeho se Vám (Martiniovi) chce, a vědí také, že Vás s to není Komenský Ohlášení (proti Sam. Martiniovi) v ČČM. 1874, 223; já chuděra chromý, hned mne s to není (t. abych byl vyzvědačem) Koruna neuvadlá (asi 1621), otisk při Historii o těžkých protivenstvích církve č. v Pr. 1888, str. 336; –
s hrst, s mierku, s kořec, s vóz…, se tři dni…: vezmi suché ruožě s hrst Chir. 38ᵃ; lépe jest jmieti s hrst s pokojem než rucě obě s úsilím Ol. Ekkl. 4, 6; (mám) s hrstku múky Lit. 3. Reg. 17, 12; žádný viec (manny) nemějieše, jediné s tu mierku Kruml. 38ᵃ; (Ruth) naleze toho (zrna) s kořec Comest. 127ᵃ; levity (pl. nom.) nasekáchu dřev s vóz t. 130ᵃ; zbieraj každý (manny) s věrtel na každého člověka t. 62ᵇ; (daktylóv) se dva věrtele KabK. 22ᵃ; hádachu, že bude se sto lahvic Otc. 432ᵇ; nabrachu se tři sta lahvic tamt.; sám sem sobě z stromu bobkového s věnec poetský natrhal HrubPetr. 59ᵇ; vezmi vody s puol pinty Chir. 38ᵇ; vezmi mízky této s dobrý truňk Háj. herb. 191ᵃ a j.; vezmi toho vína s trunk Chir. 228ᵃ; vezmi
![[489]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00497.jpg){kind=link}
