[469]číslo strany tiskučista bude Sal. 217; daj nemocnému ob tři dni tři loty (léku) vypiti t. 357; aby u nie ob noc přěstál PassKlem. 69ᵃ; ciesař ob velikú noc Břěcislava k sobě pozval bieše Pulk. 71ᵇ; ciesař v městě ob vánocě kvasil t. 111ᵇ; –
ob den … = každého druhého dne, ob rok…, ob dům (nč.), v některých rčeních s významem střídavosti: vázanie (rány, převazování rány) nebuď obnovováno jako ob den Sal. 722; vázanie (rány) děj se ob dva dni neb o tři t. 669; ob den, ob noc, ob dům Us. nč.
Sem patří původem svým též adv. ob-(v)lášče.
4. Matením s o bývá o místo ob; na př.: bydlili sú o druhú stranu bratří svých ex adverso fratrum Lit. 1. Paral. 8, 32.
312. Ot.[33]) O předložce ot psal Fr. Bartoš v Komenském roč. 18. a F. Pelikán v progr. KHradeckém 1890.)
1. Je předložka prvotná.
Slovanský tvar je otъ. Z toho je čes. ot, vyskýtající se v textech nejstarších pravidlem, před hláskami temnými i jasnými i indifferentními; na př.: ot-tebe, ot-nečistého, ot-boha. Před souhláskami jasnými mění se ot v od, za bývalé ot-boha jest od-boha; tudy vzniklé od klade se pak jinde a vůbec[34]) Malinowski (v. Bulletin Krak. Akademie o zasedání 12. 3. 1894) vysvětluje ot – od analogií pod, nad. před.). Nové od je doloženo již na skl. XIII století, ot pak má doklady ještě v ChelčP.; v době mezi tím ot znenáhla zaniká a od se šíří; převahy dosahuje od již ve stol. XV a stává se brzo pravidlem; staré ot zachováno v otvor, otevříti, otrok a snad v otruby. Srovn. Hist. Ml. I, 326.
2. Pojí se genitivem.
Genitiv s ot vyslovuje, od kterého předmětu (odkud?) děj se nese, nebo odkud něco odvozujeme. Na př.:
vstáti ot stola, otjěti, otvésti … (koho) ot čeho: od stolu jsme vstali Mitr. 59 Bš.; pak ot ní (královny) otjech Troj. 223ᵇ; dievky ot otcóv sě brachu DalJ. 9; knězě ot lípy otvázachu t. 34; odtiskl mě od mých úrokóv Půh. 1, 170; Zbyněk odvedl mne od mého práva t. 1, 193; bůh odejímá někdy od člověka věci jemu škodlivé Blah. 311; vůz přijíždí od města Us. nč.; –
jakž sě biechu (lvíčata) od mateře vykotily Otc. 311ᵇ (místo, odkud energie vychází); barbú ot cinobra vzatú AlxH. 3, 36; což vidím (plur.) od měsiecě, že juž nám nepřeje světla t. 10, 35; veliký blesk od toho zlata pocházel Mitr. 107; –
(Alexander) obezřě tu vlast ot mořě AlxV. 682 (místo, odkud se co prostírá); by ot břěha pláně taká, jakž … t. 577; stáše bliz od toho zástup vévody jednoho t. 1666; blízko jsa od smrti HrubLobk. 60ᵃ; ot vrchu až do podnožie nebylo cělosti Modl. 53ᵇ; –
![[469]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00477.jpg){kind=link}