[277]číslo strany tiskuve čtyřidcetech letech Ol. Jos. 5, 6 (čtyři neskloněno); po čtyřidceti neděléch ŠtítV. 188 (čtyři- neskloněno, -dceti novotvar m. -dcietech), ve třidceti ke stu letech Ol. Gen. 5, 3; ve třidcát letech Krist. 32ᵃ (tři- neskloněno, -dcát m. dcietech); po puol čtvrtu sta letech Mart. 14ᵇ (sta m. lok. stě); s jinými šest pokoleními Comest. 105ᵇ (šest neskloněno), k tisíc letóm HusPost. 84ᵃ, u patdesát žalmiech Alb. 67ᵇ, po sto a pětidcát dnech Ol. Gen. 8, 3, v jedenmezcietma letech t. 3. Esd. 1, 46, ve sto kopách VšehJ. 352, po čtyř úhléch Comest. 72ᵇ, ke sto lidem, se sto lidmi, s tisíc zlatými Us. nč.; třmi a třidceti ranami VšehJ. 443 (třmi skloň., tři- neskloň., -dceti s novotvarou flexí).
5. U číslovek 21–24, 31–34… je vazba předmětu počítaného rozdílná podle rozdílného jich vyslovení (v. § 241). Na př.:
dvacet jeden strom, třicet dva stromy, sto padesát čtyři stromy – jedenadvacet stromův, sto čtyřiapadesát stromův atp. Us. nč.; čtyřicet čtyři groše VšehJ. 395, dva a sedmdesát nemocí Hrad. 145ᵇ, sto třicet jeden soused vyhořel Břez. 31, čtyři a čtyřidcěti let Pass. 171, tři a třidcěti let t. 168, – to jest: předmět počítaný, který stojí za číslovkou, váže se k části výrazu číselného poslední (nč. dvacet jeden͜ strom, jeden-a-dvacet͜ stromův); –
jáhnóv dvě stě a sedmdesát a čtyři Ol. 2. Esd. 11, 18, – mil čtyři a sedmdesát Krist. 29ᵇ, – to jest: předmět počítaný, který stojí před číslovkou, váže se buď k prvnímu členu výrazu číselného (jáhnóv dvě stě a sedmdesát a čtyři), buď k poslednímu (mil čtyři a sedmdesát).
6. Číslovky berou se attributivně k počítanému předmětu nebo přívlastku – v. § 244 – a z toho vyvinula se novotvará flexe. To bývá v nářečích. Na př.:
slc. nom. piati, akk. gen. lok. piatich, dat. piatim, instr. piatimi atp.; dal pětima, desetima BartD. 1, 89 (stjic.); šestima koni Suš. 450, devětima konci t. 441, před šestima stama let BartD. 2, 118 (han.), před padesátima letma t., s patnáctima žencama t., před dvacjatmi rokami BartD. 1, 41 (hroz.), před dvacecima rokami t. 1, 117 (laš.), přišel s pětima t. 1, 72 (val.); dat. pěťom, instr. s pěťomi, s pěťoma t. 1, 117 (laš.).
Doklady toho starší: oněmi dvanádcetmi hvězdami Kruml. 294ᵇ(-mi připsáno později!), s těmi pětmi Comest. 82ᵃ, padesátmi mužmi t. 169ᵇ přěd šestmi dny EvOl. 249ᵇ, s šestmi tovaryši Beck. 1, 330; pětimi Rosa 117; ve drzydsatech (sic) dnech Lvov. 54ᵃ, t. j. -dsátech.
V době nové učí Tham 1801, str. 65: nom. pět, instr. s pěti n. s pětmi.
244. d) Jak se shoduje číslovka s přívlastkem (nečíslovým).
1. Přívlastek může míti jen ta číslovka, která je jméno podstatné; na př. pět, … desět, … sto, … tisúc …
![[277]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00285.jpg){kind=link}
