[248]číslo strany tiskupsal (Darius) bláznovstvo t. 1034; by (Ježíš) byl prorok, věděl by to, která jest (Marie Magd.) a kakého jest stanu Krist. 47ᵇ.
Časem z jazyka mizí a nahrazuje se zájmenným adjektivem jaký, viz č. 12.
Ký bývá jen v jistých rčeních, v jazyku starším hojnějších než v novém. Na př.:
jaký tě črt neb ký veles neb ký zmek tě proti mně zbudil Tkadl. 24ᵇ; jest pilné poznati, ká j’ cěsta pravá a ké nepravá Štít. ř. (v řeči o sv. Tomě); kej hřích Blah. 268; ký pak hřích Kom. Jg.; kejž čert sem tam nadírá Solf. Jg.; vědě, ež si na to myslil, ké čie tělo PassKlem. 161ᵇ; poznaj, ké ť jest slovo škodlivé Hug. 303; v kúž hodinu Pass. 174, PassKlem. 70ᵇ, Krist. 7ᵇ; v kú dobu zloděj přišel EvVíd. Luk. 12, 39; kau lichotu Blah. 268; kého čerta Klat. Jg.; jakož v ká doba vizi BrigF. 22; ký čert Us., ký parom Hatt. slc. 97, kýho čerta, kýho ďasa, kýho kozla Us.
Neutrum ké kladeno bývá absolutivně a z absolutiva vyvinul se i význam adverbiální. Na př.: rád bych o hřiešiech tuto promluvil, ké jest smrtelný a ké všední Štít. uč. 132ᵃ; ké je čiščie viera Hug. 402; čbáne, ké se modlíš utinam Hrad. 130ᵃ, nč. kéž.
Srov. Hist. ml. III. 1, § 392.
12. Jaký je od původu adjektivum tvořené z kmene zájmenného je-, zdlouž. je-, ja-, jako taký z kmene zájmenného to-, zdlouž. tō-, ta-. Je významu relativního, proti interrogativnímu kaký; ale časem příjímá také význam tázací a nahrazuje bývalé kaký. Na př.:
kací to byli mužie? qnales…? Súdc. 8, 18. – jací to byli muži Br. tamt.
13. Zájmeno tázací čí, čie, čie má význam spolu possessivní; na př.: čí ť jest robenec tento? Ol. 1. Reg. 17, 56; čie bude žena z těch sedmi? Krist. 82ᵇ; čie kleščě liška ohryzla vědúci DalC. 92; čie jsú tyto chyšě? Hrad. 129ᵃ; čiež uši jsta zavřeně Štít. uč. 25ᵇ; nevědí, čieho jsú duchu ChelčPost. 254ᵃ.
Analogií vzniká tvar čích: čich je to chlapec, nečich dům BartD. 2, 173 (han., blansk.). K tomuto gen. přivěšují se pak koncovky gen. -ho a dat. -mu a říká se: vod čichho chlapca, čichmo chlapcovi t.; srov. pl. gen. jejich a z toho jejichho, jejichmu v § 200 č. 4.
5. Zájmena relativní.
212. 1. Úkolem zájmen relativních jest, připojovati věty vztažné ku příslušným větám řídícím, zejména ku příslušným jejich substantivům (nebo jejich zástupcům). Při tom řídí se relativum v čísle a rodě příslušným jménem věty řídící, v pádě pak větou podřízenou; na př.: na cěstě, júž budeš choditi ŽWittb. 31, 8.
![[248]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00256.jpg){kind=link}