u paměti držimějše Štít. uč. 149b; i trží člověka v mysli cos buď zlého neb marného Štít. Mus. 54ᵃ; (řemeslníci) vymýšlejí cos buď dvorného t. 46b; s tolik jest cos buď šlechetné, jelikož jest spravedlivé t. 82ᵃ; když vy milujíce boha cos buď rádi tiežete o něm… ŠtítPař. 23ᵃ; přiezeň tělesná a cos buď takového consimilia BrigF. 50b; básní neb číms buď ŠtítOp. 380ᵃ, v. § 225; –
nechajť, nechajžť, nechaj ať, nechť, nechžť, nechať, nechažť… = nechť, ať, třebas: nechajť řku o tom, což mohu ŠtítE. 303; nechajť vyjdú egrediantur Pror. Jerem. 15, 1; nechajť dělají (židé) aedificent Kladr. Nehem. 4, 3; vařiž to v čisté vodě, pak nechajť sě ustojí Chir. 192b; přikrýte mě v temném kútě, nechajť tma mój stien zacloní Baw. 60ᵃ; šlechetný pane, což ť prosím, nechajť se stane t. 188b; nechajžť zbožie i češt zhyne NRada 1424; rataj vece: nechajžť vstane (rytíř), to ť se jemu vždy dostane, že ť opět zase letí Baw. 64b; pomoz mi, nechajžť toho užívám, že tvú sestru za sebú jmám t. 188b; (já) stlači mu tu zahradu, nechajžť přijdu v hroznů svádu t. 178ᵃ; nechaj ať jde k rádsi svému Kat. v. 837; nechaj ať sě právo skoná Umuč. 2ᵃ; nebraň jim zlého, nechť co chtie, činie, neda tobě neškodie Štít. uč. 108b; nechžt jest i vinen t. 93ᵃ; nechžť mě i had uštkne t. 5a; nechžt by bylo dobré tomuto světu, však zde věčně nemóž býti ŠtítBud. 113; (zloději) nechžť vrátie HusPost. 105ᵃ; nechať sadím po kroši Hrad. 125a; má by dušě v tom dost jměla, potom nechať bych umřěla t. 40b; nebíte ho, nechať mi laje ML. 78b; nechať jiný kdo chce brečí, ty mlč NRada 619; nechažť vyjde lid egrediatur Ol. Ex. 16, 4; nechažť rozmlauvají Pam. 3, 141; nechť, nechžť Us., nešť Us. ob.; –
arci, arciže (= a rci, s významem potakovacím); – nerci, nercili: nercili známým, ale i sami sobě divni byli Har. Jg.; pravíme, by JMilost kohokoli nejmenšího ráčil poslati, nerci sekrét svůj přitisknouti, že mu chcem věřiti Let. 940; –
choc, choť (= impt. *choťjь, v. Hist. Ml. III, 2², 37): choc som já kráľova dcéra DobšPov. 321; choť já nemám peněz Suš. 602; –
hled, hleďte, hlediž, hle, hlehle, heč…: hleďte, teď ť jest! exce hic est. Ol. 1. Reg. 9, 12; heč, hečte Us.; ten-hle, tám-hle Us.; slovce ta berou se zase za slovesa a přijímají koncovky plur., hle, hlejte, hlelejte, lelejte Kotsm. 15 (doudl.); hleleme ho Us.; v. zde výše v č. 5 ; – věz, to-věz: čekali sú jeho, Ježiúše věz pána čsného DětJež. 1ᵃ; oděnie Kristovo tověz křiž Modl. 63b; –
nastojte (z toho nestojte): ba nastojte… pro takého syna smrt JeronMus. 34b; ach, pfuj a nastojte na tě vždy bez konce Tkadl. 10ᵃ; nastojte, kterak si sě tajila vae mihi OtcC. 206b; nestojte, otče, co sem nad tebú učinil vae mihi OtcB. 63b; nebohé matery, nestojte, jak vy málo dbáte, aby vaše děti byli míly bohu RokycPostBrň. 63; nestojte nebožátka, máte se čeho báti t. 209.
