o prostředce mdlejší i položeni byli) VšehK. 72ᵃ; pokud by pan Rudolf, strejc můj, o domě byl, prosím tě, dojdi nahoru a pánu oznam …. ŽerKat. 264; z toho tě již propouštím, soudě sama, že tě o domě potřebí jest t. 152 (otisk má „v domě“, ale opravuje to na str. 326).
Z významu tohoto (místního) vyvinuly se další jiné, přenesené.
2. Některá rčení:
pracovati, prácě, dělati, dielo, činiti, kľuditi sě, choditi … o kom, o čem: židé o rolí pracovali agriculturae operam dabant Ol. 2. Mach. 12, 1; mušejí lidé o pokrmu a o voděvu pracovati ŠtítOp. 334ᵃ; nebyl ť by o tom pokrmu stačil té práce BrigF. 115ᵃ; zlatník o zlatě dělá Jg.; brzo ť stane dielo o rolí t. 38ᵃ; v tu dobu bě juž dospělo o korábiech všecko dielo AlxV. 525; aby též o synu učinil, jako dřieve o dceři Griz. 157ᵃ; řka (Alexander Dariovi, po poslech): Poslal s’ mi máku mieru a pravě to…, že tolikéž jmáš svých lidí; však o tobě zle se klidí: ač jich s tobú jest přěmnoho, což jest obak do toho, kdaž jsú měkci vniž mák zralý? AlxV. 1089; král uslyšav řěč svých liudí uzřě, že sě zle o ňem kliudí, nic sě tiem neustrašě, »co sú«, vece, »řeči vaše« atd. t. 2637; vida (ž’ sě) o ňem zle kľudí AlxH. 10, 41; Jidáš o jeho (Kristově) smrti chodieše Krist. 88ᵃ; jěli sú sě o tom choditi, abv Konrad byl kniežětem Pulk. 88ᵃ; –
mysliti, tbáti, péču jmieti, viděti, věděti, znáti, pilnu býti, neroditi … o někom, o něčem: abych vždy myslil … o tobě Modl. 12ᵇ; pomysli o mně Hrad. 131ᵇ; již chci pomysliti o tom Otc. 491ᵃ; ni o ňem juž dbají svoji AlxV. 1785; netbajíce o svéj duši Hrad. 94ᵇ; svoji o ňem nepodbachu AlxV. 133; o dceři ť ničs netbaju DalJ. 39; majúc péču o komořě AlxH. 3, 21; každý jměj péču o sobě DalJ. 9; viz o sobě Hrad. 130ᵇ; poviz o svých dietkách t. 124ᵃ; musil jíti nesa kopie, jenž lépe věděl o snopě. i ten, jenž věděl o cepu AlxV. 2246 (= musil jíti do vojny ten, jenž lépe rozuměl rolnictví …); poznach o svědčeňú tvém ŽWittb. 118, 152; poznach o svědečstvu ŽGloss. t.; ana o mně nerodí (nedbá) ML. 3ᵇ; (synáček) o ržěném (chlebě) nerodieše Mast. 488; –
mluviti, praviti, poviedati, pověst, učiti, čísti, slyšěti … o něčem: tu čiešu, o niej syn boží mluvieše DalJ. 30; což o tobě mluviti dóstojno jest Modl. 45ᵃ; mluviti o něčem Us. nč.; pravíš mi o svéj rodině Mast. 412; abych vždy myslil, četl, psal i mluvil o tobě Modl. 12ᵇ; což o tom jest poviedáno DalJ. 20; pověst o nich veliká jdieše DalJ. 47; o téj královně (t. vypravování) jest mnú opuščeno, což jest o niej v kroniku vloženo t. 49; jakož sě čte o Rulantovi t. 50; nikda nepřěstanieše o duchovních skutciech nás učiti Otc. 142ᵇ: slyšeti o něčem, báseň o smrti Us. nč.; –
tázati, ptáti … o něčem: jěsta sě o ciesařovi tázati DalJ. 39; pytati i dostihnúti o všem quaerere et investigare de omnibus Ol. Ekkl. 1, 13; –
