slova božího pro následování a napomenutí předkládati mají sobě sami a potom vší církvi potud, pokudž by vůbec všechněm příslušelo. Nebo skutkové některých toliko osob nejsou všechněm k následování představeni, jakž toho i nahoře dotknuto.
Jest ještě i jiná forma mluvení takového o příkladech. Taková totiž, když se neohlédáme na pořádek napřed jmenovaný ani na čas, ale toliko ctnosti neb nectnosti, vady a kazy věcí předkládány bývají. Taková forma má této jako nějaký přídavek připojena býti.
Až potud buď zadosti povědíno o tom, kterak dvojím obyčejem mluvíváno bývá o příkladích.
Kterak by pak nalezení měli býti artikulové takoví v každé částce se sdržující, aby jmění příkladové mohli se trefovati, o tom níže povím, kdež o vyhledávání obecných artikulů vypravovati budu. Na tomto místě zadosti buď, že kratičká cesta ukázána a nemnohými příklady věc, jaká sama v sobě jest, povysvětlená.
Kázaní učicí o prostých věcech
Učící prostým věcem jest, když o jedné toliko věci a prosté má učen býti posluchač. Jako o Bohu, co jest, o hříchu, o milosti, o spravedlnosti křesťanské.
Taková forma potřebuje ještě suptilnějšího vysvětlení a vyhledávání i hojnějšího umění.
Ačkoli způsob takový nejvíc záleží na slušném a pravém vyložení věcí rovně jako složený neb spojený způsob na pevných důvodích, však i této formy částky dovozováním utvrzovány bývají. A tak formy této, o níž přítomně řeč, jest vlastní nástroj vysvětlení neb vyložení věci kterékoli. Důvodové pak bývají přidávaní pro utvrzení a ubezpečení částek toho výkladu jeho jako nějaké odpory. Nadto více i tohoto má šetříno býti, že opět na tré se dělí tato forma, totiž 1. diaeresiscizojazyčný text, když věc vysvětlována a rozdělována bývá. 2. Synthesiscizojazyčný text, když o věci maje někdo mluviti, od maličkých počátků začíná. 3. Analysiscizojazyčný text, když od summy se začíná. Ale každé formy jiným a jiným časem se užívá, ne vždycky všecko jest příhodné.
