snešením summovním hlavních věcí, ozdobením důvodů a odpíráním smyslu snášením se nesrovnávajícímu, opět musí pořádně povědíno býti.
O částkách pojišťování
Částky pojišťování v teologii sou troje:
1. První a nejběžnější jest, když z přivedení písem svatých světlých a zjevných děje se utvrzení věci. Jako že rodičové mají ctěni býti, důvod toho neb přikázaní čtvrté světle a zjevně vzní: Cti otce svého i matku svou. Itemcizojazyčný text že z víry jest spravedlnost, a ne z skutků. Nebo slovo boží tak praví, zavírku činíme, že člověk bývá spravedliv učiněn věrou bez skutkův zákona.
2. Druhá částka pojištění jest, kdyžkoli ne z světlých povědění utvrzuje se artikul, ale vzat bývá z jisté a nepohnutedlné zavírky. A takový způsob utvrzování jest opět dvůj, 1. prostý a 2. postranní.
Prostý neb přímý, když přímě nejprvnější zavírkou to, což má utvrzeno býti, ukázáno bývá, to pochází a locis, methodis, genere, specie, definitione, causis etc.cizojazyčný text Jako kdyby otázka byla, mají li mistři ctěni býti, od obecného povědění dobře zavřeš: Všickni předložení mají ctěni býti, tedy také mistři. Postranní pak ne tak z prosta zavírá to, čehož má dovésti, ale z odporujícího jemu naproti postaveného, odkuž skazí předcházející věc, z toho potom okáže se pravda proti němu stojící. Jako: Poněvadž nemají ctěni býti, tedy ani rodičové nemají býti ctěni. Ale to jest zjevně falešné, protož onono musí předce pravé býti, že předložení mají býti ctěni.
3. Třetí částka pojišťování a nejmdlejší jest, když příkladu užíváme a svědectví těch mužů, kteříž v církvi za slavné jmíni byli, kteřížto způsbem dovozování hned v nic přichází, když onino napřed položení spůsobové proti nim čelili by. Vezmeme k tomu ještě i jiný příklad.
Nechť jest otázka:
1. Jest li Kristus Bohem? To se utvrzuje nejprvé Písmem, totiž tím prvním spůsobem důvodu, neb dí Ján, 5: Tak se o Kristu praví: Tenť jest pravý Bůh a věčný život.
2. Druhé, vzetím důvodů z jisté zavírky. Kristus činil božské skutky svou vlastní mocí, za čež mu činěna božská čest, jest tedy Bohem pravým. Postranně v témž způsobu opět takto: kdyby Kristus byl toliko stvoření, zlořečený by byl každý, kdož by v něj doufal. Ale slovo boží praví, že sou ti blahoslavení, kdož v něho věří. Tehdy není pouhé stvoření, ale pravý Bůh.
