Abrahamovým docházíme ospravedlnění, tehdyť to tak i nyní jest. Onť jest byl ospravedlněn mnoho let před vydáním zákona, totiž 430. Nemůž to tehdy býti, aby z zákona šlo ospravedlnění. Ale mohl by snad někdo říci, že zákon mravný vždycky byl, aniž ho byl Abraham prázden, na to odpověd snadnou tuto vezmi. Žádné záplaty není povinen Bůh, leč podlé své smlouvy. Ale že skutkové Abrahamovi nejsou vnitřní nějakou hodností zasluhující mzdy, ale samou líbezností boží a smlouvou dobrotivosti, pravá tedy stojí zavírka svatého Pavla. Abraham ospravedlněn jest věrou, zaslíbením prvé, nežli smlouva byla o skutcích těchto, totiž který člověk plnil by je, živ bude v nich. A tak věrou, a ne skutky ospravedlněn jest.
6. Že pravá a ospravedlňující jest víra, jisté upevnění mysli ne na rozumu lidském založené, ale na tom, že ten, kterýž zaslíbil, nikoli zklamati nemůže, by pak se zdálo, že všecky stvořené věci tomu odpírají. A že k víře sou připojení dobří skutkové a poslušenství Boha. Itemcizojazyčný text že nemá nic člověku křesťanu milejšího býti než božské vůli se poddati. A tak proroci, pobožní králové, apoštolé, a tak summou všickni svatí, od času Abrahamova nejprvé z příkladu se naučili pravému spůsobu ospravedlňování. Potom z okolo stojících věcí o velikých artikulích umění dosáhli.
Tak podobně kazatel pobožný příkladem svatého Pavla připojovati bude i jiné příklady jakož samy, tak i okolo stojící rozličné případky. A vždycky v přivozování příkladů má pamatovati, aby připojováno bylo k tomu pravidlo víry.
Kázaní když se činí o osobách, kteréž slove epidictica vel demonstrativa personarum tractatiocizojazyčný text, totiž důvodné ukazování na osobu
Důvodné ukazování osoby slove to, když celý život i všecky částky jeho vypravovány bývají, a to tím pořádkem, jakž v knize réthoriky Philipovy položeno. Nebo takový pořádek netoliko přirozený, ale i mluvícímu, i poslouchajícímu velmi případný. Totoť pak nejprvé má zachováno býti v této míře, aby ty částky řeči nejvíce ozdobeny byly, z nichžto tré nejvíce pochází: učení, následování a naučení.
Nebo svatý Pavel o takovém připojování příkladů mluví, K Římanům, 15, pravě: Cožkoli psáno jest,
