užívají. Nebo mnoho jest těch, kteříž úmysl mají i skutek přidávají k následování kazů při svatých lidech nahodilých nežli ctností jich, a tiť se čistě zastírají pády prvních pobožných lidí jako nejčistčím kotrgalem.
Někteří také z skutků některých svatých a nám nepřikázaných k následování chtí obzvláštní regule vyvésti a jako zákon všechněm potřebný zchváliti.
Těm aby měla tato odpověd dávána býti, hodni toho nejsou. Však chtěli li by uposlechnouti rady této, aby toho zanechali, nejlépe by udělali. Musejíť zajisté znáti rozdíl mezi rozkazy vztahujícími se ke všechněm pobožným v lidu osobám a mezi těmi, kteříž neb k jedinému lidu, k jedinému člověku se vztahují. Jako židům bylo rozkázáno obloupiti egyptské, Abraham rozkazem božím syna na huře Moria obětovati strojil. Ti rozkazové k jistým osobám se vztahující nemají každému zvláště k následování býti předkládáni. Ale obecné naučení toto může vzato odtud býti, abychom poslušni Boha ve všem byli, což by nám koli svým slovem rozkázal, to činili. V této věci, o níž nyní pravíme, známé jest, že papeženci, a zvlášť mniši, škodlivě bloudili, kteříž rozličné vymyšlené svaté v kázaních svých předkládali a smyslili i to, že vždycky po vešken čas života svého bez ouhony živi souce, v ničemž, ani v nejmenší částce, neklesli. Takové sfinkované vypsání osob více k zoufání nežli ku pozdvižení svědomí slouží. Protož mnohemť jest lépe předkládati příklady pravé a zanechati smyšlených poetům. Na tyť, aby je vůbec vykládali, nesluší, kteříž od svatého Pavla šafáři tajemství božích jmenováni sou. Svatá písma a jiné pravé historie mají nám poskýtati příkladů, jako sou o Abrahamovi, Jakobovi, Jozefovi, Manasesovi, Magdaléně, Lotru a podobných.
Z takových jistě netoliko můžeme učiti posluchače pravé pobožnosti, ale také pravému životu a obchodu v povolání, stavu a řádu každému z nich. Máť tedy pamatovati pečlivý služebník církve, aby připomínal užitečné a