nejistých domnění, ale na učení pravém a světlém odpočine.
Poněvadž pak kázaní učicí má dvůj rozdíl, jehož již nahoře dotčeno. 1. První jest prosté a jdoucí podlé obecných zpráv. 2. Druhé připojení k druhýmu i jiných. Má li pořádně mluveno býti, musí nejprv o kázaní prostém povědíno býti. Ale že někdy v učicím prostém kázaní o osobách děje se řeč, tou příčinou vidí mi se užitečné najprvé promluviti o kázaní vypravujícím o osobách.
O kázaní učicím prostém, jenž jest strany osob
Na dvé se opět dělí mluvení o osobách. První slove příkladné, druhé důvodné. Jestliže pak všecken běh osoby své vypisuje, jest důvodné ukázaní osoby. Jestli že jaký skutek některé osoby předkládán bývá, jest příklad.
O příkladném mluvení o osobách, kteréž slove paradigma tractatio personacizojazyčný text
A tak tedy kdyžkoli předkládá se některá osoba z svatých historií, jejíž by život cele vypsán nebyl, ale toliko skutek osoby byl by přiveden, a to neb k naučení, neb k následování, neb pro napomenutí, bude to příkladné mluvení o osobě, totiž paradigma tractatio personarumcizojazyčný text. Tím způsobem svatý Pavel bratřím římským a galatským předkládá Abrahama. Tolikéž nejináče v epištole K Židům, 11. kapitole veliký počet proroků a králů jest vyčten, skutkem Abrahamovým učení víry a vlastnost její se předkládá, následování ho se schvaluje, povolání i cvičení se utvrzuje a pravé pobožnosti užitkové i skutkové se předkládají.
Pokání Manasesovo učí tomu, že padlí mají zase přijímáni býti, užitečně se připomíná. Vypravuje o božím milosrdenství nad tak hrozným tyranem, církve svaté je modlářem mrzutým, což se nestalo než z pouhé milostivosti boží, přijímající hříšné na milost. Ale toto musí se vstříc vyjíti těm, kteříž častokrát příkladův svatých předešlých zle
