Hemming, Mikuláš: Mikuláše Hemminga umění kazatelské

Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XVII F 40, 1r–51v. Editor Fuková, Irena. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

a pravidlo ukazující, jak má formováno býti kázaní. Ale poněvadž to vše, o čemž má potřebně v církvi kázáno býti, není věc jednostejná, nemůž tedy ani jediná forma toho býti ukázána.

Protož již užitečné ukázati: 1. Nejprvé, kolikerým obyčejem kázaní činívána bývají. 2. Za tím, jak každé zvlášť mělo by zpraveno býti s užitkem, aby tak budoucím služebníkům nejsvětlejšího božího slova (nad niž nic světlejšího a důstojnějšího není) kratičká summovní forma činění kázaní vypsána byla, kterouž by oni, potomně vycvičení souce zvykem zpravování, dialektiky a réthoričské zprávy, rozhojniti sobě mohli.

Nevymejšlím pak tuto nových regulí, ale obecné dialektické a réthoričské zprávy k jistému předsevzetí připojím. A zvyk kázaní učených mužů, které sem kázati slejchal, těmito regulemi obsáhnúti chci, aby snáze jich následováno mohlo býti. Nebo samo následování mdlé by bylo, když by zpráv k němu se nedostávalo, čehož nahoře v předmluvě dotčeno.

Rozdílové kázaní

Nalézají se tedy v dvojím rozdíle činěná kázaní.

1. První slovou didascalicacizojazyčný text, totiž učicí.

2. Druhá paraenoticacizojazyčný text, totiž napomínající.

Didascalicacizojazyčný text pak vypravují o věcech, co by byla, o původu jich, užitcích neb škodě. Již ony buďte neb osoby, neb věci. A někdyť to připojeno bývá obrácení obecného povědění k zvláštní věci neb příčině.

Paraenoticacizojazyčný text, kázaní totiž napomínající neb vystříhající, jsou v tomto rozdíle: 1. Radu dávající. 2. Trescící. 3. Potěšující. Takový rozdíl že jest a má jmín býti v kázaních, může toho dovedeno býti.

I. Najprvé velikou rozdílností posluchačů, jich příčinou kázaní se činí a k nim vlastně a k jejich srdcím má dojíti.

1. Jsouť zajisté posluchači, jichžto anebo počínající věcem božím se učiti a ještě (ať tak dím) tupí a hloupí. Protož ti mají toliko učeni býti a k nim se ten první rozdíl vztahuje.

2. Aneboť sou ač chopní věcí božích, ale však strašliví, lekaví, ostejchaví a choulostiví. Ti mají potěšovaní býti.

3. Aneboť sou leniví a váhaví, aby museli je služební jako ostny bodouce vzbuzovati.

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).